Generál Nikolaj Solovcov před týdnem pohrozil, že na nás Rusko kvůli americké základně namíří rakety. Není to nic nového, jenže za Gorbačova fungovalo západní odstrašování Ruska a za Jelcina nefungovaly rakety. Za Putina vypuklo ropné požehnání a ruské rakety budou za pár let nejen funkční, ale i modernější. K tomu, aby pak opět fungovalo odstrašování, by měla, ačkoliv se to neříká nahlas, přispět americká protiraketová základna. V první řadě však přesto nejde o bezpečnostní politiku, nýbrž o naši vlastní politickou bezpečnost. V čem je rozdíl?
Německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier kritizuje americký raketový systém na první pohled naivně: „S Ruskem se mělo předem mluvit.“ A přitom ví, že se mluvilo. Steinmeier říká mluvit a myslí vyjednávat. Tak dlouho, až Washington získá souhlas Moskvy. A právě to je na pováženou. Němci stejně jako všechny státy střední Evropy průběžně kalkulují s možným ruským nebezpečím. Německo by se však muselo začít Ruska obávat podstatně později než my. Mimochodem i proto, že u nich americké základny již jsou! Berlín se může s klidem a na dlouho soustředit hlavně na výnosné obchody všeho druhu.A právě rusko-německého obchodního partnerství se musíme obávat my. Hrozí totiž nebezpečí, že se obě země dohodnou nejenom o dodávkách plynu, ale i o všech ostatních otázkách týkajících se střední Evropy – říká se tomu regionální hegemonie. Není divu, že Němci považují základnu pouze za bezpečnostně politické téma. Kdežto nám jde o politické zabezpečení před nadvládou jiných. Proto nutně potřebujeme někoho, kdo vyváží tendenci ke vzniku rusko-německého dominia ve středoevropském prostoru. Dva mocní se vždycky dohodnou snáze než tři. Čím více hráčů v regionu, tím větší šance pro zájmy malých států. Proto potřebujeme americkou přítomnost ve střední Evropě.
Pro Ameriku není protiraketový systém produktem velikášství, nýbrž nástrojem k udržení globální mocenské pozice; nejvýchodnější americké základny leží pořád ještě v Německu. Pro Rusko není americká základna skutečné ohrožení, spíš záminka zaujmout velmocenskou pózu. Chápat ruské pohnutky však neznamená strpět jejich negativní důsledky. Proto pro nás přicházejí americké plány na našem území jako na zavolanou. Jsou v souladu s českou bezpečnostní politikou, s pojištěním naší nezávislosti. Stavba spojenecké základny v Česku je první počin skutečně národní politiky.
Autor: Petr Robejšek, Hamburk
