Podzim patriarchy
27.02.2006 00:00
Před deseti dny Václav Klaus vetoval zákon o registrovaném partnerství. Odmítnutí normy zdůvodnil velmi rozhodně a precizně. Vášnivě až zoufale hájí starý, zanikající model rodiny. A dopředu brání tomu, aby jednou stejnopohlavní páry mohly i u nás vychovávat děti. Pokoušet se ale udržet přežitý patriarchální model rodiny nemá budoucnost.
Klaus argumentuje: zákon „není o partnerství osob stejného pohlaví, ale o registraci tohoto partnerství státem“. To považuje za bezúčelné, pouze deklarativní, zbytečné. Vždyť homosexualita je u nás legální; muž s mužem a žena s ženou spolu mohou žít a pěstovat sexuální styky, aniž to je trestné. Tak o co jim jde, co chtějí víc? Proč to má stát razítkem potvrzovat? Gayové a lesby chtějí být právně a společensky rovnocenní mužům a ženám žijícím v rodině. Jsou jinak orientovaní, ale společnost to už neodsuzuje, jak sám Klaus potvrzuje. A oni spolu chtějí žít oficiálně, uznaně, s výhodami heterosexuálních párů. Teprve potom, jak ostatně všichni víme, budou skutečně na stejné úrovni.
Tohle Klaus odmítá. Rodina, říká, je od slova rodit a jejím hlavním účelem je výchova dětí. Kdežto oni spolu mít děti nemohou. Takže nemají právo na speciální výhody. Však také zákon o registrovaném partnerství „slovo účel (cíl, smysl) neobsahuje“, zdůraznila hlava státu.
Jako lvice se rve za staré pojetí rodiny. Muž v ní fungoval jako hlava, žena jako tělo sloužící především k reprodukci rodu a děti byly pokračováním (věčností). Jak známo, ještě nedávno, ještě v první polovině minulého století, si pohlaví nebyla rovna. Muž znamenal více, vedl. Tradiční rodina byla ekonomickou jednotkou. Sex byl spojen s reprodukcí. Ale to padlo.
Váha pohlaví se vyrovnala a sexualita se oddělila od reprodukce, plození. Díky tomu už heterosexuál nehraje dominantní roli. Sex je hračka, zábava. Mít děti dnes není ekonomická nutnost, spíše přepych. Tradiční rodina zaniká. Dnes se přece lidé neptají: „Jsi ženatý? Jsi vdaná?“ Ale více je zajímá: „Máš vztah?“ Nebo, řečeno s Klausem odmítnutou normou: „Máš partnera, partnerku?“ Ani rodiče dětem obvykle neříkají: „V životě je nejdůležitější, abys byl odpovědný.“ Zato opakují stále dokola: „Nejdůležitější je, holčičko, abys byla šťastná.“
I gayové a lesby chtějí žít spolu, šťastně a oficiálně. Nejde především, jak by celkem pochopitelně chtěl prezident, o děti, ale o vztah. A to jak u homosexuálů, tak u heterosexuálů. V tom je ta změna. Ano, děti také NĚKDY patří ke štěstí, ale ne na prvním místě. Ostatně i homosexuální páry je budou chtít vychovávat a časem k tomu dojde, patriarchální obrana Klausova selže, nebude udržitelná, mladí lidé ji za chvíli vůbec nebudou chápat. Jeho veto je generační. My mu ještě rozumíme, ale pro děti našich dětí, pokud ho někde v zasutých análech vyhrabou, to bude stejně bizarní, jako se nám zdá právo první noci.
Mnoho heterosexuálních párů jde dnes opačnou cestou, než o jakou usilují páry homosexuální. Heterosexuálové stále více odmítají razítko v občanském průkazu, vázanost. Žijí spolu jen tak. Hodně mužů a žen zůstává samo, a nejenže to není nijak divné, ale naopak, okolí ten postoj docela chápe. Míra odpovědnosti se snižuje, člověk pak ručí jen sám za sebe a „má to lehčí“. Homosexuálové jsou v tom pozadu, hrnou se do zodpovědnosti, jež je státem potvrzena.
Rodina se mění a bude měnit. Studujeme-li pečlivě prezidentovu argumentaci, jeho zdůraznění cíle, účelu, tedy výchovy dětí, nabízejí se nová řešení. Rodiny širší, polygamní (mnohoženské) a polyandrijní (mnohomužské). Výchově dětí přece prokazatelně škodí rozvody. Proč tedy kvůli novému vztahu rušit staré partnerství? Proč je jen nerozšířit, bude-li ten druhý, ta druhá souhlasit? Je pravděpodobné, že byly-li by všelijaké -gamie a -andrie oficiální, zákonné, společensky posvěcené, leckterý muž a leckterá žena by ochotně souhlasili. Z mnoha „bokovek“ by se rázem stali členové netradiční, nové rodiny.
Hradní patriarcha místo kultu štěstí nabízí odpovědnost. Rád by zakonzervoval starou, tradiční rodinu. Ostatně i prezident je taková poněkud přežitá hlava státní rodiny. Nezadržitelný vývoj krásně, statečně odmítá. Jenže se snaží marně. Změny už zjevně nastaly.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.