Očima M. Koreckého
Politika, jak jsme ji dosud znali, definitivně skončila

Číst volební výsledek je vždycky obtížné, ale v tomhle aby se prase vyznalo: levice nevyhrála, pravice je roztříštěná napadrť a uspěla dvě nečitelná hnutí, která shodně nechtějí vládnout. Co z toho všeho bude?

Obrysy české politiky, jak jsme ji znali v minulých dvaceti letech, jsou ty tam. Dění v zemi už dál nebude ovlivňovat soupeření dvou velkých stran, kterým koaličně asistuje zbylá partajní drobotina. A politické spektrum už nebude tvořit sestava pravolevě definovaných stran.
Ideologie se přežila, důležití jsou teď široce rozkročení vůdcové v čele virtuálních partají bez programů i členů. Na nich teď bude záviset podoba budoucí vlády.

Nová cesta, stará bolest

Do Poslanecké sněmovny postoupilo sedm stran, což je úkaz od počátku 90. let nevídaný. Člověku s kombinačními schopnostmi to nabízí hru na spoustu variant koalic, je to ale opravdu jen hra, protože reálných - a alespoň po nějaký čas fungujících - sestav není vůbec mnoho. Žádné dvě strany v Česku vládu nesestaví a ve všelijak barevných trojicích či čtveřicích téměř vždycky něco hapruje.

Jistota je tak jiná: nestabilita v podobě vratkých koalic a vlád bude pokračovat, svého prokletí se česká politika ani po tomto zemětřesení nezbaví.

V každém případě bude hrát zásadní roli v povolebních jednáních Babišovo ANO: bez pěti desítek jeho poslanců lze jakoukoliv většinu postavit velmi obtížně. Klíčovým hráčem se stávají také lidovci, díky středovému programu i tomu, že nemají s žádnou partají vyjma KSČM vyhrocené vztahy. Logicky se tak nabízí nejpravděpodobnější sestava s bohatou většinou 112 mandátů: ČSSD - ANO - KDU-ČSL, aniž nutně musejí být všechny strany přímo zastoupeny ve vládě. Všestranně použitelný je ale i ideově a programově nevyhraněný Okamura.

Jednou z mála pozitivních zpráv je, že výsledek voleb téměř jistě nedovolí komunistické straně získat větší podíl na moci.

Urny ani nesklízejte

Paralelně se skládáním vlády lze asi čekat nemalé posuny uvnitř obou dvou bývalých hlavních stran. ČSSD po sedmi letech v opozici utrpěla výhru jen 20,5 procenta, ODS jako tahoun pravice totálně zkrachovala a musí začít znovu na zelené louce. Ani jedno se asi neobejde bez personálních změn a obě partaje se musejí zamýšlet nad další dlouhodobou strategií či vůbec existencí.

Zajímavý je také výbuch obou "prezidentských" stran: Zemanově SPOZ nepomohl její prezident ani fakticky její vláda a skončila na třetině minulého výsledku, Václav Klaus si zase hořce ověřil, že jeho obličej má dnes na plakátech shluku Jany Bobošíkové cenu 0,42 procenta hlasů.

Dinosauři netáhnou, zavedené strany netáhnou, ideologie je v prachu. Po protestní volbě se vydáváme na dobrodružný experiment, který nás hodně brzy může dovést zpět k volebním urnám.