Aktivisté, mnozí žurnalisté i politici se radují. Lenka Bradáčová je pražskou vrchní stání zástupkyní!
Jeden z optimistických názorů například je: Jmenováním Pavla Zemana nejvyšším žalobcem od ledna loňského roku a pondělním jmenováním Bradáčové, k němuž přispěl silný veřejný tlak (včetně mediálního), se dokončil obtížný přerod zastupitelství v nástroj právního státu.
Jsem bohužel skeptik do morku kostí. Bradáčová, Zeman a spol. - tito lidé budou sami konfrontováni s veřejným očekáváním, kterému nebudou s to dostát.
Nejsem však zároveň věštec. K chmurnému závěru, jenž mi dělá starost, jsem dospěl díky rozhovorům s několika právníky. Ti Bradáčovou, ukázalo se, neadorují a do systému justice vidí dost dobře. Konverzace jsem vedl osobně i mailem v jakési sběratelské vášni získat široké portfolium pohledů, na jejichž základě bych si utvořil svůj vlastní.
Blízká jsou mi slova jednoho z pisatelů: Bradáčová je představitelkou dosud utlačované diaspory, "ostrůvku pozitivní deviace", v systému státních zástupců. Ta už obstála a zformovala se. Musí dostat příležitost a být podpořena. Třeba jen proto, aby dostala šanci znovu zklamat a neodolat nájezdům dalších "Íček".
Nečasova past
Chybou novinářů je, přijali-li východisko o válce dvou skupin státních zástupců a o potřebě smíru. Jde o past vynalezenou nejen Petrem Nečasem (ODS), jejímž smyslem je rezignovat na hodnocení stavu resortu, naznačit, že motivy rvoucích se skupin jsou nejasné (kdo asi určí, kdo je lepší?). K jeho přijetí pomohli evidentně i další politici. Podle někoho šlo v souvislosti s Rampulou a Mečlem o válku gangů (Radek John). A sám někdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) a jeho zastánci naznačovali, že jde o boj mezi "hodnými" a "zlými" státními zástupci. Jiní tvrdili, že jde o bitku mezi lehce prohnilými a prohnilejšími.
Myslím, že novináři mají pravdu, když píší, že Nečas nechal odvolat Pospíšila jen proto, aby Bradáčovou nestačil jmenovat. I čachry se spisovou službou ministerstva do toho zapadají. Ale často už opomenou dodat, že ODS jen reagovala na (nutno dodat, že teprve hrozící) konec ovládání této důležité justiční složky. Tu měla a má pod palcem opravdu přes dlouhých dvacet let. Žádná válka tu není. Žádná nebyla.
Veřejný tlak jako nálepka
Chybou pak je, myslím, že nedošlo ani k internímu výběrovému řízení. Zeman navrhl, ministr Pavel Blažek (ODS) odklepl. Ale odklepl jak? Sice po dlouhé úvaze, avšak pod silným veřejným tlakem, pod tlakem toho, před čím v jiných souvislostech už varoval prezident Václav Klaus, otec současného systému - pod tlakem mediokracie, jež podle Klause "pohlcuje demokracii".
To není zrovna dobrý postup (z hlediska postu vrchního žalobce) a Blažkovi se může sakra vymstít. Zvlášť v době, kdy mnozí advokáti off record říkají, ač velmi neradi, že srovnají-li justici normalizačních 80. let a tu soudobou, tak kromě předem jasných politických kauz byla ta tehdejší o několik řádů kvalitnější, předvídatelnější a méně prolezlá korupcí.
A státní zastupitelství je dnes tím vůbec nejslabším článkem systému. Bradáčová, jež přichází s mnoha nadějemi, tomu bude čelit a vzdorovat těžko, zvlášť s nálepkou mediální návladní (média ji jistě na pokoji nenechají a obávám se, že jen pozitivní články se objevovat nebudou). Vždyť už teď je slyšet, že Rath měl pravdu, když ve sněmovně láteřil, že se na něm Bradáčová zviditelnila jen kvůli osobním ambicím. A je nemálo lidí, kteří mu to baští.
Bradáčová přišla pozdě. Měla přijít před deseti či patnácti lety. Ostatně podobně nadějnou státní zástupkyni jsme tu už jednou měli. Také se objevila pozdě a jmenovala se Renata Vesecká. Obavy, že soudní moc začíná značně expandovat na úkor moci výkonné, jsou tudíž liché. Stejně jako jsou liché názory, že Zeman a Bradáčová a ti, co vystudovali práva až v 90. letech, zachránili právní stát, bez něhož není práva a svobod.
Je to pesimistické zjištění.
