Skoro každý den v češtině čteme, že si máme vzít příklad z německé politické kultury, která ve středu k ránu zplodila velkou koalici CDU/CSU a SPD (německých křesťanských a sociálních demokratů). Jednali a jednali dva měsíce, každý z těch i oněch demokratů z něčeho moudře a rozvážně slevil, ale všichni si uchovali svá silná témata (levice minimální mzdu, pravice nezvyšování daňové zátěže). Angela Merkelová tedy podle všeho zůstane ke kancléřskému křeslu přikurtována další čtyři roky. Zazvonil zvonec, pohádky je konec.
Je to asi opravdu jenom pohádka. A nikoli pouze proto, že o dohodnuté pravolevé koalici bude ještě hlasovat skoro půl milionu členů SPD. Lze jen závidět expertům, kteří toto hlasování za hrozbu nepokládají. Prý osm z deseti sociálních demokratů bude pro. I když od poslední velké koalice (2005-2009) - po rozvratu z předchozích krutých reforem "soudruha podnikatelů" (Genosse der Bosse) Gerharda Schrödera - přišla SPD o deset procent voličů (ze skoro 35 na méně než 25)? A to, prosím, i přesto, že v minulém volebním období usedla do opozičních lavic, v nichž si státotvorné servítky nebrala.
Není jisté, že si členové opravdu přejí, aby jejich strana poklesla o dalších deset procent. Vyloučeno to ovšem není, neboť bizarními straníky a voliči se nehonosí jen Česko. A kromě toho jsou Němci zvyklí na ústrojovou kázeň a zarovnané šiky mašírující podle toho, kdo právě nejhlasitěji bubnuje. Odhozený nedopalek nebo pošlapaný trávník tam skoro neuvidíte...
Trochu nezbytné zábavy?
Žádné - jak se domnívají naši komentátoři - "setkání na půli cesty" mezi CDU a SPD, se v Německu nekonalo. I ta minimální mzda (8,5 eura na hodinu), na kterou po hrdém zdráhání Merkelová přistoupila, bude platná až od ledna 2015. Navíc s takovou spoustou nejrůznějších výjimek, že se fakticky nestane realitou (a konkurenceschopnost Spolkové republiky určitě neohrozí). Předvídat, jaká bude skutečnost v roce 2017, kdy má minimální mzda fungovat univerzálně, je vlastně totéž, jako se na týž rok pokoušet o předpověď počasí. V létě 1913 nikdo ani netušil, že do roka a do dne vypukne první světová válka. A už vůbec ne, že se v říjnu 1917 kormidla v Rusku chopí bolševici.
Druhé velké "vítězství" německé levice všeobecně a aktuálního šéfa SPD Sigmara Gabriela zvláště vypadá jako nádherný, proti globálnímu trendu prosazený útok: snížení věku odchodu do starobní penze ze 67 na 63 let. Týká se to ovšem jen těch zaměstnanců, kteří si odpracovali 45 let, tedy - téměř nikoho. Nádeníků, kteří byli vrženi na pracovní trh jako teenegeři, je v Německu - vývozci náročných technologií - asi tolik jako odhozených nedopalků a pošlapaných trávníků. Kvalifikovaných workoholiků z donucení, úpějících pod palbou šéfovských digitálních příkazů ve dne i v noci a víkend nevíkend, se tenhle levicový výdobytek (a pravicový ústupek) netýká ani za mák. Nikdo z nich by 45 roků takové práce stejně nepřežil.
Merkelová uhájila nezvyšování daní, Babiš hadr. Pak ale nutně bude chybět přesně těch 23 miliard eur, které se obě strany slavnostně zavázaly, že investují do infrastruktury, výzkumu, jeslí, školek a škol. Buď se zvýší daně (či nějak zázračně dovyberou dle starého mustru), nebo se žádná infrastruktura nezvelebí a děcka všeho věku utřou nos; "třetí cesta" neexistuje ani v blairovském, ani ve schröderovském vydání. Asi to má být nějaká legrace, něco pro pobavení publika.
Dracula is back!
Platí za hotovou věc, že křesťanský demokrat Wolfgang Schäuble bude opět řídit ministerstvo financí. A že s veškerou vahou svého resortu a nejsilnější kontinentální ekonomiky bude i nadále doporučovat veškeré Evropě úsporná opatření. I kdyby proti tomu už opravdu všechny mezinárodní organizace vznášely námitky a v zoufalém Řecku už zdivočelí neonacisté pozabíjeli všechny levicové rapery do posledního muže. Stejně tak je téměř jisté, že se ministerstva zahraničí - jako v roce 2005 - ujme sociální demokrat Frank-Walter Steinmaier a že v této funkci připojí podpis pod dohodu o volném obchodu mezi EU a USA. V koaliční smlouvě CDU i SPD jde o "klíčový projekt".
Je to tak. Tohle "Transatlantické partnerství obchodu a investic mezi Evropskou unií a Spojenými státy" (TTIP), které má být podepsáno v roce 2015, odpůrci označují za "vampýra Drákulu" a jeho stoupenci za "ekonomické NATO". Snaží se totiž navázat na Multilaterální dohodu o investicích (MAI), kterou v roce 1998 zastavila až mobilizace evropské veřejnosti a levicový prezident Francie Lionel Jospin rázným vetem. I nová dohoda, která v zájmu nadnárodních korporací prolamuje evropské obranné bariéry, má potenciál zválcovat a vysát téměř všechny ekonomiky starého kontinentu - s výjimkou té německé. Vlastně jen Němci - na rozdíl od Francouzů a Jihoevropanů - mohou obstát v transatlantickém volném ringu. Po nich potopa?
Je zřejmé, že německé prázdno po levici, která by už konečně nerozpouštěla solidaritu v "politické kultuře", není jen německý problém. Je to náš problém společný.
