Putin konsolidátor
06.03.2006 00:00
Proč vlastně přijel ruský prezident Vladimír Putin do střední Evropy? Co přimělo Rusko po dvanácti letech k této demonstraci náklonnosti a zájmu?
Cesta ruského prezidenta měla spíše symbolický význam, bude však záhodno dál pozorně sledovat její praktické důsledky. Prezidentská návštěva v ruském pojetí diplomacie připravuje a otevírá cestu pro jednání na nižších úrovních. V nich půjde o upevnění ruských státně-ekonomických zájmů. Ty se pak prosazují budováním laskavé uhlovodíkové hegemonie ve střední Evropě.
Samotná Česká republika není pro Rusko významným partnerem, ale jedním z kamínků v evropské mozaice. Možná si v Moskvě uvědomili, že k prosazení zájmů v Evropě potřebují mluvit nejen se čtveřicí velkých států, ale rozvinout širší vějíř vztahů. Připravovaný březnový summit Evropské unie bude jednat o energetice.
Proto bylo potřeba zdůraznit: na dodávky z Ruska se můžete spolehnout. Možná šlo ovšem jen o pokus symbolicky odměnit českou a maďarskou vládní garnituru krátce před volbami, které brzy proběhnou v obou zemích. A v neposlední řadě taky poslat vzkaz bratřím Kaczyńským do zjevně protirusky naladěného Polska.
Jak vnímali Putinovu návštěvu Češi? Člověk, který se vědomě či podvědomě nedokáže odpoutat od vzpomínky na ruské okupační tanky v Československu v srpnu 1968, může návštěvu Putina chápat jako připomenutí: Nás se jen tak nezbavíte! Opatrnosti není nikdy dost, stále si na vás dáváme pozor. Jiná, opačná reakce zase může nabýt podoby bodře, ba přímo dychtivě otevřené náruče. Stačilo přece zbavit se okupační armády a vše je zase v pořádku. Vždyť v Rusku nesvázaném přísnými pravidly se nám s požehnáním „věrchušky“ otevírají závratné možnosti. Zvlášť pak ve srovnání s tvrdou konkurencí v západní Evropě, kde se našinec tak těžko uplatňuje. V okolí bývalého premiéra Miloše Zemana se takovému postoji dařilo. Způsob, jakým byl odblokován ruský dluh, je toho odstrašujícím důkazem.
Putin-konsolidátor se v poslední době snaží vylepšovat a posilovat i zahraničněpolitické postavení Ruska. Jeho zahraniční politika nezastírá obnovený ekonomický nárok na ztracené državy. A podporuje ji státní aparát dosud hluboce frustrovaný ztrátou velmocenského statusu.
Odvrat střední Evropy k Západu byl pro ruskou elitu ponižujícím projevem nevděčnosti za prolitou krev osvoboditelů od nacismu a za následná desetiletí dobrodiní, které sovětské impérium v bratrské nezištnosti vazalům poskytovalo. Když Putin loni označil rozpad Sovětského svazu za největší tragédii, promluvil mnoha Rusům z duše.
Rusko po Sovětském svazu zdědilo arzenál studené války, ale jeho skutečná váha v mezinárodních vztazích stojí především na dodávkách strategických surovin. Přiblížení velkého evropského trhu hranicím Ruska se ovšem v Moskvě nechápe jako příležitost, nýbrž jako výzva k soupeření, hra s nulovým součtem. Ruští diplomaté si v soukromí hořce stěžují, jak těžce nesou status „jakési africké země s raketami, ropou a plynem“. Proto se Rusko tak vehementně chopilo organizace summitu nejvyspělejších průmyslových zemí G8, jehož tématem bude energetická bezpečnost. Pochopitelně z pohledu dodavatele.
Alespoň na papíře je energetická bezpečnost součástí politiky České republiky. Vzhledem k ekonomické síle a téměř monopolnímu postavení energetických společností stojí však česká vláda pod silným tlakem, který ji nutí bezpečnostní hlediska energetiky podřizovat ekonomickým a sociálně-politickým ohledům. Není divu, vždyť každému tuzemskému spotřebiteli a voliči (v tom se samozřejmě nelišíme od sousedů) je bližší košile nízkých cen energie než kabát zajištění bezpečných dodávek energie. Jinými slovy: politici volí krátkodobě ekonomicky výhodné řešení bez ohledu na dlouhodobou bezpečnostní hypotéku ve formě jednostranné závislosti na Rusku.
Měli bychom se vážně zamýšlet nad cestami, jak neblahou závislost na ruském plynu omezit a nahradit jinými surovinami, a to pokud možno z různých světových stran. Možností není mnoho a vyžadují dlouhodobou politiku, která dovolí dlouhodobé investice.
Vzájemně propojená energetická infrastruktura je stále zranitelnější nejen kvůli výpadkům dodávek, ale taky kvůli hrozícím cíleným útokům teroristů. Nejméně bezpečně si pak musejí připadat koncoví spotřebitelé, jejichž domácnosti kromě napojení na velké sítě nemají vůbec žádnou alternativu. Už je to prostě tak. Potkáme-li Vladimíra Putina na Karlově mostě, myslíme především na své sporáky, karmy a plynové kotelny.
Autor: Jiří Schneider
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.