Občanští demokraté budou o víkendu hledat osobnosti, jež se pro tuto stranu mají stát jakýmsi výtahem z politického suterénu alespoň do přízemí. Bude to osudové rozhodnutí, protože výtahy jezdí i do sklepa, a velmi zpozdilé; míněno po mnoha chybách předchozích kongresů.
První se stala zřejmě v době, kdy si ODS zvolila do čela Mirka Topolánka a jeho "partu". Jediný, kdo si tehdy uvědomil, že se touto volbou stalo něco špatného, byl zakladatel strany Václav Klaus. Vyjádřil to lakonicky v pověstné textové zprávě, přičemž Topolánek učinil vše, aby Klause nezklamal.
Pomineme-li veškeré věci související se správou země i důsledky této činnosti (včetně možných účelových záměrů všeho druhu i povahy spojených s finančními toky), Topolánek se neváhal obrátit k terminologii nacistů "Es kommt der Tag", k "noci dlouhých nožů", siláckým mečiarovským výrokům o chlapech s gulama, hovořil o homosexuálech a Židovi, co uhne, možným konkurentům přilepil nálepku kmotrů, až se příslovečné ucho utrhlo a "ódéesáci", zhnuseni Topolánkovým hulvátstvím, ho sami poslali do kytek. Pozdě, neboť v následujících volbách ztratili 15 procent voličů.
Volbou Petra Nečase šlapali občanští demokraté dál v břečce. Věděli, že tento "pan Čistý" mluví o odpovědnosti, rodinných hodnotách, že se snaží působit dojmem vzorného "katolického" manžela a otce rodiny, a přitom žije na hromádce s "vydržovanou milenkou". Svědomí měl zřejmě čisté za pár zdrávasů a církevní restituce, nicméně pak přesto katolické pokrytectví "pana Čistého" prasklo jako vřed a občanští demokraté přišli ve volbách o dalších 13 procent.
Všechny naděje proto nyní upínají k Petru Fialovi - snad až jako k věrozvěstovi. Není divu: Fiala je osobností skvělé pověsti, dobře znalé hodnot a principů pravicové politiky. Ale bude mít šanci vytáhnout tuto stranu alespoň ze suterénu, zvlášť když se do vedení opět tlačí poskoci Topolánka či "pana Čistého" a v situaci, kdy o podzimních volbách dal Klaus až okatě před ODS přednost kypré náruči Bobošíkové a jejímu hatmatilkovskému populismu?
Fialu, bude-li předsedou zvolen, čeká úkol herkulovský: vyčistit s dobře vybraným vedením chlévy ODS a přesvědčit voliče, že hlas pro občanské demokraty má smysl a něco jim přinese - tedy reagovat na lhostejnost voličů a jejich znechucení politickými stranami a politikou.
Tento úkol zřejmě Fiala a spol. nezvládnou, neboť zmíněné znechucení už dvacet let obchází Evropou jako strašidlo. Vezměme za příklad tolik našimi levicovými politiky vychvalované Švédsko: v roce 1968 se k větě "politické strany zajímají pouze hlasy, a ne názory voličů" přihlásilo 49 procent švédských respondentů. V roce 1994 jich už bylo 72 procent. A v roce 1996 projevilo důvěru parlamentu jen 19 procent švédských občanů (údaje jsou převzaty z magazínu The Economist).
Čili občanští demokraté asi výtahem postoupí výš jen za nesmírného úsilí. Jednak český občan stále od státu očekává víc než v minulosti, stát ale na plnění těchto očekávání nemá a nebude mít dost financí. A za druhé, rovněž voliči se změnili: mají vyšší vzdělání, rychlejší přístup k informacím, jsou proto kritičtější, skeptičtější, cyničtější a bezohlednější. Prožívají obrovské rozčarování z parlamentního vývoje. Často vinou poslanců a senátorů, kteří ani zdaleka nemají přehled o každodenním životě občanů a jejich přáních.
Češi, lze soudit, budou přitom ještě více v nejbližších letech zklamáni i vládou, neboť trojkoaliční strany jim ani zdaleka nedají to, co ve volební kampani slibovaly a na co voliče vábily. Už proto nelze zatím nad ODS lámat hůl. Třeba právě zde je její šance. Pokud tedy občanští demokraté dokážou v posledních vteřinách povstat po k. o. úderech, které jim uštědřili "topolánkovci" a "nečasovci".
