Slibotechny
18.04.2006 00:00
Letošní povodně, jejich oběti nechť prominou, přišly jako na zavolanou. Zvlášť vládě a sociální demokracii. I když také další strany dělají, co mohou. Zdá se, že zaplavené rodiny a obce mají i kousek štěstí: je těsně před volbami, zbývají dva měsíce. Politici se chtějí zaskvět, předvést, jak myslí na druhé, jak jsou solidární: peníze se pohrnou. Jenže vyplavení nemají jistého nic. A problémy jsou hlubší, než se zdá.
Nejistota vodou postižených pramení ze dvou věcí. Volby jsou příliš blízko. Dobře se slibuje, hůře se sliby plní. I německý tisk si všiml, jak Jiří Paroubek napodobuje německého exkancléře Gerharda Schrödera, který se během zátop zjevoval v jedné zavodněné oblasti za druhou a obliba mu bytněla. Český premiér to ani nemůže dělat jinak, byl by blázen, kdyby příležitost nechytil za pačesy. To však nic nemění na faktu, že přijmout nové zákony, které by lidem pod vodou pomohly teď i do budoucna, se dá těžko stihnout.
Druhá věc je horší. Socialisté teď slibují jako urvaní ze řetězu. Dech vyrážejí sumy za rození dětí: šedesát tisíc korun za první, devadesát za druhé, sto dvacet za třetí. Část z toho má jít na školky a vzdělávání rodičů, ale pořád jsou to neuvěřitelné sumy. Učitelé mají slíbeno, že v roce 2010 budou brát v průměru pětatřicet tisíc měsíčně, o patnáct tisíc více než dnes. Dětem v šesté třídě stát zase přidá sedm tisíc na počítač. Tak to už je skoro komunismus, ale kde státní kasa vezme ještě na to, aby lidem platila nové domy, pokud bydlí v záplavových oblastech? Může se stát, že tenhle kabinet vystřídá nějaká reálnější parta a řekne: Je nám to moc líto, ale na soc-sliby nemáme. Nebo Paroubek a spol. zůstanou a sliby nesplní. Nikoli poprvé.
Vláda připravuje plán, jak velké vodě vypálit rybník: nabídne lidem podporu, ať se z ohrožených oblastí odstěhují na kopec. Ministr zemědělství Jan Mládek (ČSSD) navrhuje vykoupit mokré domky. Dokonce za cenu, jako by nestály v nebezpečné zóně... Za utržený peníz si pak majitelé pořídí nové a na suchu. Dostanou tedy dar. Ministr zdravotnictví David Rath (skoro ČSSD) vymyslel, že stát vytopeným daruje náhradní pozemky. Vláda to teď staví takhle: Vystěhujte se, nebo vám příště nedáme nic. Ministr pro místní rozvoj Radko Martínek (ČSSD) říká: „Není možné, abychom tyto škody donekonečna platili.“ To zní logicky.
Ale kde na to vezmou peníze? Létají miliardy. Jen v Hřensku, které zalilo Labe a Kamenice, se odhadují škody na padesát milionů. Podle prvních odhadů u nás letošní jarní povodně zničily majetek za pět miliard. Protipovodňová opatření na dyjsko-svratecké soustavě a řece Moravě se odhadují na třináct miliard. Plus Ústí nad Labem a další a další místa. Pěkný balík.
Geolog a povodňový expert Václav Cílek tvrdí, že tohle ani moc povodeň nebyla. Že ji politici nafoukli, neb se jim to před volbami hodí. Média se přiživila, protože profitují z katastrofických příběhů. Cílek varuje, že „nastalo období extrémů a povodňových neklidů“, a vbrzku čeká opravdu velkou záplavu. Trvání české doby vodní odhaduje na třicet až padesát let. Dost temné vyhlídky.
Chtělo by to změnu, o které ovšem občanstvo nebude chtít slyšet ani náhodou. Změnu přístupu ke krajině, v níž žijeme a po desetiletí ji bez milosti ždímáme.
Samozřejmě - vytopeným je dobré pomoci, neměli by zůstávat vodě v cestě, když se dají čekat další záplavy. Ale jde o mnohem více. Zemědělci prosákli půdu chemií. Zničili ji. Všude se betonuje, v reklamách na sekačky se z trávy stala „zelená příšera“. Lesy máme většinou smrkové; rychle rostou, dobře se zpracovávají. Listnáče ale lépe vážou vodu. Extrémně mocní betonáři mění kraj v plac. Jenže do placu se voda nevsákne, teče dál a ničí. Staví se další a další ohyzdné průmyslové zóny, asfaltky...
To vše ve jménu hospodářského růstu. Samozřejmě na dluh. I nematematik tuší: tenhle posvátný, zbožněný růst nemůže pokračovat donekonečna. Možná by nám prospělo přestat růst. Vykašlat se na růst. Vsadit na stagnaci, na nerůst, scvrkávání, krnění, skromnost. Jenže to by chtělo mít ve vládě a v parlamentu vědoucí a odvážné politiky, kteří neuvažují v časovém horizontu příštího průzkumu preferencí nebo příštích voleb, ale příštích generací, století. Představte si předsedu strany, který v kampani provolává: Nebudeme hospodářští tygři, zpomalíme, bude nám muset stačit méně! Kdo by takového moderního rouhače volil?
Ne, ještě pořád trvá čas slibů a slibotechen. Ještě není dost zle. Budou muset přijít horší povodně.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.