To už se asi nemusíme bát budoucnosti, když teď máme hned dva premiéry. Jiří Rusnok a jeho tým jsou sice už pěkně dlouho v demisi, protože bez důvěry zákonodárců, nicméně je to opravdová vláda. Navíc podle svého šéfa úspěšná, neboť - zdůraznil Rusnok pro Českou televizi v nedělních Otázkách Václava Moravce - může doložit ekonomický růst, zlepšenou fiskální situaci (menší rozpočtový deficit) či řádné čerpání z evropských fondů.
Bohuslav Sobotka je od pátku 17. ledna sice jen premiérem designovaným, premiérem - lze-li to tak říci - v očekávání, protože opravdovou vládu bude mít k ruce až na konci ledna. Seznam budoucích ministrů má ale kompletní, jeho mandát vzešel z voleb a také - možná především - z umění čelit vnitrostranickému puči. A nakonec ještě dokázal slátat koalici z nesouladných prvků, popsatelných nejlépe rčením "každý pes jiná ves". Miloš Zeman si teď nové ministry dva týdny ústně prozkouší, závratně tak zvýší jejich kvalifikaci, zapíše jim známku do studentských indexů a bude moci s klidným svědomím jmenovat "zbytek" vlády. Sobotka má proč se neustále usmívat, i když mu to prý poradili "imidžmejkři".
Až nová vláda dostane (nejpozději do konce února) důvěru sněmovny, posvítí si na personální "fičák", který vláda Rusnokova, soustavně podezíraná z klientelismu, za svého panování rozjela. A samozřejmě, Sobotkův kabinet - řekl také o příští nejvyšší exekutivě designovaný premiér - má víceméně jasno i ve svých dalších plánech: zlepší veřejné služby, podpoří růst HDP a bude aktivně vytvářet nová pracovní místa. Není nejmenších pochyb o tom, že to chce nejen Sobotka, ale že to chtějí i další dva koaliční lídři, Andrej Babiš (ANO) i Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). Kdo by, panebože, chtěl zhoršení veřejných služeb, pokles ekonomiky a vyšší nezaměstnanost?
Mzda strachu
Jenže právě tady - v nezaměstnanosti - je jádro pudla. Nejen designovaný premiér a jeho ministři, ale i podnikatelé a analytici jsou v očekávání, a sice v tom naprosto zásadním: že letos česká ekonomika po dvou letech stagnace konečně začne růst. S větší zaměstnaností se však nepočítá. Právě naopak! Jen od listopadu do prosince 2013 skočila nezaměstnanost ze 7,7 na 8,2 procenta. Hranice 600 tisíc práceschopných (a povýtce prácechtivých) lidí bez práce možná již byla pokořena.
Tímto vážným sociálním jevem bude poznamenán celý rok, protože jakés takés promítnutí růstu do tvorby pracovních míst se očekává nanejvýš v posledním čtvrtletí 2014. Pouhá existence statisíců - skutečné masy - spoluobčanů bez pracovního poměru a příjmů z pracovní činnosti vůbec není jen zátěž pro samotné nezaměstnané, přepážky úřadů práce a erární pokladnu, z níž bude nutno vysolit podpory a sociální dávky navíc. Firmy nejenže nevytvářejí nová pracovní místa, ale ještě stále propouštějí (loni nejvíc od roku 2009, od vrcholu krize!) a propouštět nadále hodlají (například operátoři Telefónica a Vodafone). Tento vývoj dopadá na mnohem širší okruh lidí než na postižené a jejich rodiny.
Postiženi jsou a budou také ti, kteří pracují a pro něž zaměstnání bude uchováno. Při pohledu na ty, kdož vypadli z kola ven, se sice ti šťastnější občas hlasitě utěšují, že jim se něco takového vlastně ani nemůže stát, protože přece nejsou "žádní nemakačenkové". Doopravdy však mají všichni - ale úplně všichni - hodně nahnáno. Proto lze od nich vyžadovat skoro cokoli, proto si na hlavě nechají rozštípat dříví. Proto může Hospodářská komora počítat s tím, že letos jen každá šestá firma svým lidem něco přisype a každá patnáctá dokonce ubere. Všem ostatním - drtivé většině - bude číslo na výplatní pásce stagnovat a reálná mzda - také zásluhou dvouprocentního "inflačního cíle" Česká národní banky - klesat.
Práce, matka růstu
Na pohled to vypadá na velmi rozčilující příští měsíce. Babiš na financích bude celý ten "rok nezaměstnanosti" hledat, jak by odsál z šedé ekonomiky, která ročně představuje asi 600 miliard nezdaněných korun (zhruba 16 procent HDP), aspoň těch pitomých 25 miliard (ty však rozhodně nestačí ke zvednutí ekonomiky z bláta a ke zvýšení zaměstnanosti). A církve do toho - po celý rok - budou přebírat nemovitosti, jež jim byly vydány (a soudit se o ty nevydané). Mimochodem: do konce loňského roku vznesly církve ve 4152 žádostech nárok na 89 308 pozemků a 1708 staveb; před Vánocemi byl takový nával žádostí, že konečná - mnohem vyšší - statistická čísla nejsou k mání.
Ale možná bude v Česku klid. Naši pracující - z dobrých důvodů - zvýší výrobní úsilí i osobní skromnost a za pár šupů pohnou zeměkoulí. Firmy - z týchž dobrých důvodů - budou likvidovat konkurenty lácí svých produktů na export, jemuž pomůže i záměrně oslabovaná koruna (Koho zajímá koupěschopná poptávka a existenční obavy většiny Čechů?). A nad touto synergií příznivých okolností, nad vší tou sociální harmonií, bude zářit úsměv sociálního demokrata. V pravý čas na pravém místě.
