Ještě před několika lety by se nejspíše dlouhé týdny mluvilo o tom, jak premiér vyhodil ze své kanceláře dva novináře; a to jen proto, že chtěli vědět, z čeho hodlá zaplatit své megalomanské plány v oblasti sociální politiky. Jiřímu Paroubkovi však urážlivé chování prošlo vlastně bez následků.
Na první pohled je záhadné, že předseda vlády a sociální demokracie neztrácí více. Jeho nervózní poštěkávání na protivníky, jím protežovaný ministr David Rath, který si vyrábí jednoho protivníka za druhým a jehož kroky mohou u pacientů vzbuzovat obavy z ohrožení kvality lékařské péče - to vše vystavuje Paroubkovi v poslední době špatnou vizitku. Průzkum STEM zveřejněný minulý týden naznačil, že voliči možná začínají vnímat politiku sociální demokracie kritičtěji; případný vstup Strany zelených by výrazně ztížil projekt menšinové vlády ČSSD podporované komunisty. Jenže, jak také průzkum ukázal, preference Občanské demokratické strany stagnují - na nižší úrovni, než na jaké se nacházely třeba v létě.
Jestliže se totiž dají Paroubkovy výkony kritizovat, práci šéfa ODS Mirka Topolánka nelze, s jistou nadsázkou, měřit vůbec; před kamerami a v tištěných médiích se objevuje minimálně. Svůj ústup ze scény by rád ospravedlnil jako strategický. Víceméně trpělivě vysvětluje, že právě vede svou měkkou kampaň, při níž objíždí regiony. K milionům voličů, kteří na začátku června rozhodnou ve volbách, však jeho slova vůbec nedoléhají.
O nějaké strategii se dá v jeho případě pochybovat. Pro postup Topolánka a občanských demokratů současných dní by se mnohem lépe hodil termín bezradnost. Bezpečně se to prokázalo minulý měsíc. Tehdy ODS zcela zapomněla, jak si v listopadu dodávala odvahu na předvolebním kongresu v Brně a v čele s Topolánkem si slibovala, že se přestane negativně vymezovat vůči ČSSD a bude přesvědčovat výhradně svým programem. Jen o několik týdnů později nechala vytisknout plakáty, které karikovaly předsedu komunistů Vojtěcha Filipa, ministra Ratha, ministra financí Bohuslava Sobotku a premiéra Paroubka. Jestli ODS může říci pouze tolik, že jsou jí nesympatičtí lídři od konkurence, nemusela se v posledních třech letech s programem Modrá šance vůbec párat.
Nepovedený plakát však nesl mnohem více chyb: především byl srozumitelný pouze lidem, kteří den co den sledují noviny a politiku. Někdo jiný si totiž těžko dokáže modrou turistickou značku spojit s ODS, natož luštit hloubavá tvrzení o Rathovi s maskou sociálního demokrata. Pokud se občanští demokraté pokoušeli o vtip, měla jim plakáty raději vyrobit Balbínova poetická strana, která s parodií na šéfa lidovců Kalouska - nejčestnějšího muže v zemi - bodovala kolem dálnic nesrovnatelně účinněji. O přímočarosti socialistického billboardového sloganu Jistoty a prosperita ani nemluvě. Reagovat na tvořivost občanských demokratů je pro premiéra Paroubka obvykle velmi snadné. Stačí, aby se ušklíbl a řekl, že jsou to chudáci. Bohužel není daleko od pravdy. Prokazuje to už porovnání volebních štábů, které oběma stranám chystají kampaně. Pro ČSSD pracují Američané z PSB se zkušenostmi z voleb v Británii nebo USA, pomáhá snad každý český lobbista. ODS si přesto myslí, že si vystačí sama. Až na dobrovolníky ze spřátelených zahraničních stran se nemůže pochlubit žádnými věhlasnými mozky spin-doctorů. Pokud chce v agresivní konkurenci ČSSD vydávat za předvolební trumf neznámé grafické studio Šapitó, její přístup k letošním volbám skutečně snese srovnání s balbínovci. Co se snad zdá ještě horší: jakákoli změna ve funkci předsedy ODS (pominemeli fakt, že před volbami by šlo o mimořádně riskantní krok) by zřejmě znamenala cestu z deště pod okap.
Topolánkův proslulý rival, šéf poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý, opatrně kritizoval volební kampaň strany a jedním dechem zrušil to, na čem občanští demokraté dlouhodobě stavěli - tedy rovnou patnáctiprocentní daň. Jeho návrh na zavedení nulové daně z přidané hodnoty u některých potravin soupeří s podřadnou sci-fi. Trapné.
