Václav Rákos: Lech a Čech

Poslyš, Lechu, pravil po večeři prezident Václav Klaus, když se minulé úterý na zámku v Lánech s polským kolegou ujistili o shodě v pohledu na americké základny a euroústavu. „Prý jste měli v neděli nějaké referendum či co, u nás se o tom moc nepsalo.“

„Tak, tak, měli, Václave. První okresní. Bylo na nic. Přišla jen pětina lidí. Aby k něčemu bylo, muselo by hlasovat alespoň třicet procent,“ vysvětloval Lech Kaczyński.

To probudilo Klausovu zvědavost:

„O čem se hlasovalo?“

„O dálnici do Finska. Povede-li přes Rospudu, takovou křivolakou říčku s močálem v pralese u Augustówa, žije tam všeliká havěť...“

„Neříkej, já v TÝDNU četl, že se ekoaktivisti chtějí poutat ke stromům, jen aby se nestavělo,“ divil se Klaus.

„Ále... Pár křiklounů se vždycky najde.“

„Hm, batůžkáři,“ zamyslela se česká hlava.

„Bůh ví, kolik je mezi nimi homosexuálů, to je samý ptáček sem a žabička tam,“ horlil Lech.

„Ekoaktivisté, a pijí vodu z plastových lahví, fuj!“

„Levičáci nekatoličtí!“

„To je ta přímá demokracie. Jednak tu na to nejsme zavedení, a pak: jak mohou batůžkáři něco rozhodovat?! Kdepak referendum,“ rozvíjel Klaus dál svou úvahu. Pak dodal: „Teď se ale budete soudit s Bruselem, tu Rospudu chrání Evropská unie jako rezervaci programu Natura 2000, ne?“

„Ono se to povleče, nějak to dopadne. Ještě že není ta euroústava. To by nám Brusel kafral do všeho, mohli bychom to zabalit i s referendem a celým soudem.“

„O tom jsme už mluvili. Ale proč se zajímám: u nás, Lechu, chtějí referendum o té americké základně.“

„Nelam si s tím hlavu, Václave, přímá demokracie je jen kost pro chudé, aby si na ní vylámali zuby a nechali povolané vládnout,“ zhodnotil Lech. „Lid rozhodovat asi ani nechce.“

Pronesli prezidenti uvedená slova? Nikoli, rozhovor je fiktivní. Ale mohli, fakta jsou skutečná. V jednom by měli pravdu: Nejsou-li lidé schopni vyjádřit se ani k dálnici za domem přes vzácný kousek přírody, jak chtějí rozhodovat o strategiích států? Poláci nejsou jiný živočišný druh. A navíc: jsou to tíž Poláci, kteří bojovali
s totalitou, kdo teď nepromluvil, když měl možnost.