Prý zuří v Evropě válka. Mediální, polsko-německá. Nejnápadnější zbraní jsou v ní zatím karikatury.
Dosud nejtvrdším úderem z polské strany je nedávná obálka týdeníku Wprost, jejíž tvůrce, necuda, přimaloval německé kancléřce Angele Merkelové obnažená ňadra vysávaná polským prezidentsko-premiérským blíženeckým párem Kaczyńských. Docela pohledná ňadra, mohlo to být horší.
Wprost jen rozvedl starší nápad z obálky časopisu Der Spiegel, kde Kaczyńští na kancléřce rajtují. Nově si dvojčata pro jejich homofobii vzali na mušku němečtí gayové a prezidenta Lecha ztvárnili jako lidoopa s kyjem. Coby brambory představil bratry Kaczyńské list Tageszeitung už před rokem. „Nechutné a nevkusné,“ křičí média a politici.
Kdy je karikatura nevkusná a nechutná, nechť každý posoudí dle vlastního gusta. Než tak učiní, může se poohlédnout do jiných žánrů po příkladech děl, jež si takové odsudky vysloužily v míře nebývalé. Zde jen dva z nejznámějších: jako nechutný a nevkusný obraz byla odsouzena Olympia (1863) od Edouarda Maneta. O významu malíře i díla pro moderní umění dnes nikdo nepochybuje. Stejný výrok, a to dokonce soudní, zazněl nad básnickou sbírkou Charlese Baudelaira Květy zla (1857), představující pilíř moderní poezie.
Nedokazuje to, že karikatury jsou budoucí kulturní perly. Jen to, že výroky strážců vkusu obvykle mnoho neznamenají. Příznačná je ale intenzita pobouření, které v polských a německých médiích vyvolávají: dokládá, jak citlivou otázkou jsou vztahy mezi zeměmi.
Polská vláda si v ní nevede obratně: premiér Jarosław například přirovnal situaci v Německu k předválečnému stavu a varoval před „neštěstím“, které Evropě od Němců hrozí. Výrok vedoucí vskutku k dobrému sousedství... Paranoidní varšavský kabinet je už ale zase o něco blíž k definitivnímu rozpadu.
Německo naopak našlo v necudné karikatuře, která pobouřila nejvíce, zrnko pravdy: Polsko dostává od Evropské unie přes šedesát miliard eur zemědělských dotací. Podobná suma plyne z Berlína do EU. Vymalovat Kaczyńské, jak vysávají sousedy, tak není nesmysl, soudí německá televize ARD.
Takže je všechno v pořádku, jakápak „mediální válka“? Zní to ale lépe, než konstatovat prostý fakt, že ve dvou zemích jsou k vidění... co vlastně? Pobuřující obrázky. A kde nejsou? V diktaturách všeho druhu. Tam mají „mediální mír“. To raději nevkusné malůvky. Nebylo by ostatně špatné, kdyby byly zbraní nejtěžší ve všech válkách. Pro karikaturisty by to byl džob.
Autor: Václav Rákos
