Česko nemá vládu a nějakou dobu ji ještě mít nebude (strašná představa), zdá se ale, že nastavší mocenské vakuum se pomalu a nenápadně zaplňuje - zcela v duchu poučky o tom záhadném třetím, který se směje, když se dva perou. V tomto konkrétním případě se ovšem třetí nesměje, není k tomu totiž vybaven tělesně ani duševně. Těžko vlastně říci, co přesně v tuto chvíli dělá... Asi zase nevědomky strká zobák do státních záležitostí. Jde totiž o chřástala polního.
Zatímco se protagonisté povolebních jednání navzájem cvičí v umění klinče a argumentují přitom početností zástupů svých voličů, šel na to chřástal z opačného konce. Svůj mocenský nárok založil na tom, že chřástalů je velice málo. Je to strategie výrazně elitářská, chřástal jí navazuje na dědictví Vladimíra Iljiče Lenina - bolševiků v Rusku v předrevoluční době taky moc nebylo, dokázali však s trochou cílevědomosti tenhle handicap překonat. Chřástalové na to jdou podobně, jakkoli nejsou jejich metody zatím revoluční - výkonnou moc ukrajují kousek po kousku a rozdávají přitom klofance nalevo i napravo.
Nejdříve razantním způsobem vstoupili do příprav letošního CzechTeku, minulý týden se zase -podle Lidových novin - rozhodli zarazit plán vybudovat v Česku americkou protiraketovou základnu. Nutno jim přiznat, že si počínají - jak se říká - vyváženě a měří všem stejně, průnik množin fanoušků techna a příznivců americké základny se blíží nule.
CzechTek se sice tváří apoliticky, stačí si ale zkontrolovat počet batůžků na místě konání (nemluvě o PET lahvích s vodou), aby si pozorovatel uvědomil, že je to akce krajně levicová. Podpora vzniku základny přichází oproti tomu výhradně zprava. Jedno však mají obě věci společné - většině lidí se nelíbí. Hlas chřástalův se tak stává substitucí hlasu lidu, ergo hlasu božího. Není ovšem jisté, zda inkriminovaný pták nepoužívá tuhle taktiku jen proto, aby se zalíbil, utužil svou kontrolu nad během událostí a později začal prosazovat opatření už méně populární (například zákaz prodeje vajec a vaječných výrobků). Zcela v duchu dalšího omletého lidového rčení "když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají" - jen s tím rozdílem, že onen "ptáček" je v současné situaci nikoli lapaným, ale lapajícím.
Naivita, s níž české politické špičky tuto každým dnem se zvětšující hrozbu pro svůj mocenský monopol opomíjejí, je vskutku zarážející. Dosluhující premiér minulý týden spřádal spolu s Róbertem Ficem smělé plány na obnovu "značky" Československo. Nedochází mu, že by si měl spíše lámat hlavu nad tím, jak na trh uvést značku novou - Chřástalistán.
