Očima Miroslava Koreckého
Vláda měla dostat přes prsty, parlament není její hračka

Kdyby Ústavní soud v úterý ze dne na den zrušil 14 důležitých zákonů, jak žádala ČSSD, musela by asi padnout vláda a zemi by zalilo právní vakuum. To se nestalo, ale přes prsty Nečasův kabinet přece jen dostat měl. Superman Rychetský ovšem řekl NE.

Loni v listopadu vláda propadla ve sněmovně panice spojené s vlastní pohodlností. Poučena již předchozí vlnou sněmovních obstrukcí kolem zákona, omezujícího podporu stavebního spoření, chtěla předejít novému sněmovnímu maratonu kolem balíku 14 stěžejních zákonů, které mimo jiné zakotvovaly několik velkých reforem: zdravotnickou, sociální či penzijní.

Jenom ne spacáky!

Lidsky je to snad pochopitelné. I kdyby si poslanci odhlasovali omezení řečnické doby jednoho poslance na dvakrát deset minut k jednomu zákonu, zvládli by jen samotní poslanci ČSSD diskutovat o jediném zákonu více než 17 hodin čistého času, o všech čtrnácti zákonech pak nepřetržitě 243 hodin, tedy přes deset dní v kuse. V praxi s různými pauzami a procedurálními kličkami ještě mnohem déle.

Vláda se představy obstrukcí, pokažených večerů a víkendů či sněmovních nocí ve spacáku polekala a sáhla po § 54 jednacího řádu sněmovny, který říká: "Sněmovna může sloučit rozpravu ke dvěma nebo více bodům pořadu." Tedy, místo aby se o každém zákonu diskutovalo zvlášť, dostal každý poslanec jen dva krát 10 minut na diskusi o všech čtrnácti zákonech.

Sloučení rozpravy se ve sněmovně sice běžně používá, ovšem v situacích, kdy třeba jednu změnu daní technicky zajišťují dva podobné zákony. Tohle je úplně jiná liga.

Rychetský je Superman

Ústavní soud v úterý sice několik kontroverzních položek ve vládních reformách vyškrtal, ovšem celý princip a proceduru schvalování, proti níž opozice protestovala, vlastně posvětil. Do budoucna tím založil velmi nebezpečný precedens.

Ústavní kapacity totiž považují za normální, když poslanec i v případě nadmíru složitých zákonů dostane jen dvakrát deset minut na to, aby se vyjádřil k tématům umělého oplodnění, času povinného dojezdu záchranek, utajených porodů, změny pohlaví u transsexuálů, hrazení léků bez receptu, vytváření lidských klonů, sKarty, délky rodičovské, povinných nucených prací, podpory v nezaměstnanosti, druhého a třetího pilíře penzijní reformy, zaměstnávání na dobu určitou, odstupného, zvyšování DPH, vzniku Generální inspekce bezpečnostních sborů a mnoha dalším, které čtrnáct reformních zákonů obsahovalo.

Pokud toto předseda Ústavního soudu (a sám bývalý senátor) Pavel Rychetský a jeho kolegové za dvacet minut dokážou, pak klobouk dolů před jejich nadpřirozenými schopnostmi, vždyť každá jednotlivost ze zmíněných zákonů by vydala na celý seminář.

Do budoucna je to pro vládu velmi vítaný návod. Hned v začátku schůze sněmovny, která mívá obvykle kolem sta bodů, by měla ke všem z nich sloučit rozpravu - a ušetřila by tím dost časů a nervů.

Jestli by to ale ještě mělo něco společného s demokratickým parlamentarismem? Ne, nemělo.