Tu otázku dostávám často a padla i minulý týden při diskusi, kterou jsem absolvoval na schodišti agentury Konektor. Co se dá dělat pro to, aby lidé sledovali seriózní média více než bulvár? Odpověď je jednoduchá: Nic.
Není nic horšího než se snažit měnit společnost. Kouzlo společenství je právě v tom, jak je rozmanité. A povyšování se nad realitu vede k nepochopení, z něhož často vyvěrá zklamání. Před rokem a půl takové zklamání zažili všichni, v jejichž očích se finálová bitva prezidentské volby změnila v boj dobra proti zlu, pravdy proti lži, Západu proti Východu, budoucnosti proti minulosti. A hle! Svět se nezbořil. Miloš Zeman úřaduje na Pražském hradě a nezdá se, že by tím český stát nějak trpěl. Například v ukrajinské krizi si počíná velmi obratně, daleko obratněji než jeho soupeř z prezidentské volby Karel Schwarzenberg. Nehrnul se na Majdan, ale dokázal se vymezit vůči ruskému prezidentu Putinovi, za jehož "agenta" bývá často označován. Realita je nakonec příběhu, který loni malovali Schwarzenbergovi příznivci, velice vzdálená.
Podobné je to ostatně i s Ukrajinou samou, ale to by bylo na delší text. Chci jen říct, že někdy přikládáme přirozeným věcem nadpřirozený vliv, že máme sklony dramatizovat vlastní společenství. Ale i to je přirozené a nemá smysl to měnit. Stačí si na to ve správnou chvíli vzpomenout a zachovat chladnou hlavu.
V tomto vydání TÝDNE bych vás rád upozornil na titulní téma, v němž přinášíme zážitky politiků, kteří se ocitli za mřížemi. Nehodnotíme jejich vinu či nevinu, reportéři Josef Hympl a Tomáš Menschik se zabývají tím, jak na pobyt v cele předběžného zadržení, ve vazbě či ve vězení politici vzpomínají. V TÝDNU totiž máme rádi hlavně příběhy.
Úspěšný týden vám přeje
