Miloš Zeman si minulý týden vzpomněl, že je jestřáb. A začal klovat do Kremlu. Prý je nutné, aby Severoatlantická aliance a Evropská unie podnikly preventivní akce vůči Rusku, které je třeba zastrašit. Prezident je totiž přesvědčen, že případný vstup ruské armády na východní Ukrajinu by vedl k řetězové reakci s nespecifikovaným koncem.
V této souvislosti se často objevuje otázka, proč zrovna Zeman, který byl k Rusku vždy tak vstřícný, najednou otočil. Ale tak jednoduché to není. Prezident totiž i nadále říká, že ekonomické sankce a blokády Ruska žádný pozitivní výsledek nepřinesou. Takže zase tolik protiruský není.
Druhá část odpovědi je čistě psychologická. Prezident má již od mládí lehké sklony k agresi, které se projevují i v politice. Zeman je prostě bojovník. A když je vyzván k měření sil, rád výzvu přijme. I proto ho mají rádi v Izraeli. Stejně tak je Zeman zvyklý nenechat si od nikoho diktovat, jaký postoj by měl zaujmout. Je prostě tvrdohlavý. Jako prezident členské země NATO teď zjevně došel k názoru, že jeho povinností je zatroubit k přímé akci proti potenciálnímu soupeři. Má-li kolem sebe poradce, kteří mu říkají něco jiného, nebude je poslouchat. Z principu. Rusové však našeho prezidenta dobře znají a nebudou na jeho slova reagovat. Je jim totiž jasné, že by se Zeman ve svém postoji jen utvrdil, a přitvrdil.
Český prezident tím pádem nic moc neriskuje. Jediné, čeho dosáhne, je vyšší domácí popularita. Jako poctivý čtenář teletextu si totiž určitě všiml, že většina české populace není na straně Ruska. I to je Miloš Zeman.
V novém vydání TÝDNE doporučuji vaší pozornosti mimořádnou reportáž Ivana Motýla, který se vydal na Ukrajinu za volyňskými Čechy. Ivan je reportér tělem i duší a své řemeslo ovládá dokonale. Bude se vám to líbit.
Zároveň bych rád pogratuloval editorovi Našich zpráv v sesterské televizi Barrandov Jiřímu Pánkovi, kterému se minulý týden podařilo zjistit identitu Čecha nalezeného v Norsku. Díky tomu se jméno TV Barrandov dostalo až do norských médií. Dobrá práce, Jirko!
