Úterník Lukáše Beka
Zemětřesení pokračuje. Staré časy se nevrátí

I když se to na první pohled nezdá, hlavní sdělení víkendových eurovoleb je v Česku v mnohém podobné výsledkům v jiných unijních zemích: klasickým - chcete-li zavedeným - stranám už nevěříme. Hledáme buď partaje nové, radikální, nebo aspoň dostatečně vyhraněné osobnosti v rámci starých stran.

V České republice tak pokračuje změna, kterou ohlásilo už podzimní hlasování do Poslanecké sněmovny. Lidem dochází trpělivost a napříště půjde jenom o to, kterým směrem se u nás kyvadlo vydá.

Jiří v rouchu Karlově

Je to trochu paradoxní, ale jedinou úspěšnou stranou reprezentující v Česku dosavadní partajní systém je historicky velmi mladá TOP 09, které o fous uteklo vítězství. Fenomén Karel opět velmi slušně zafungoval, i když tentokrát v převtělení za lídra eurokandidátky, bývalého bankéře Luďka Niedermayera a hlavně přeběhlíka z ODS Jiřího Pospíšila, jemuž se podařilo hlasující přesvědčit, že byl bojovníkem za tu správnou pravici proti zkorumpovaným občanským demokratům. Tak získal vůbec nejvíc preferenčních kroužků. TOP 09 tím, zdá se, definitivně potvrdila pozici "hegemona na pravici", což je trochu obehraný a na nervy lezoucí termín, se kterým se v naší politice setkáváme už od dob takzvané čtyřkoalice.

Kromě TOP 09 a nešťastné ODS oslovili voliče jen ti, kdo jsou buď noví, staronoví (zdají se být lepší, než byli, což platí o lidovcích), nebo radikální (aspoň slovně, jako "věční" komunisté).

Dostala ČSSD poslední šanci?

Politikům klasického ražení už moc nevěří ani voliči sociální demokracie. Sobotkova strana skončila třetí, což je třeba ve srovnání se slovenským Smerem Roberta Fica - též premiérskou stranou a za ještě nižší (v EU vůbec nejslabší) volební účasti - dost málo. Výsledek ČSSD lze číst přesně opačně, než to dělala některá média před volbami. Právě díky výrazně levicové jedničce kandidátky, sociologovi Janu Kellerovi, neskončila Sobotkova strana s úplnou ostudou. Keller získal v celkovém součtu druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů. Jako by voliči ČSSD říkali: vládní koalice s ANO a lidovci se nám vůbec nelíbí, ale ještě vám dáme šanci.

Víc napravo už je jenom zeď

Radikalizace probíhá i napravo. ODS je už dlouho nemastná neslaná a bylo jen otázkou času, kdy ji doběhnou mladší a skandály (zatím) neověnčení sekáči. Jediný mandát pro lídra Svobodných, bývalého poradce Václava Klause a někdejšího šéfa jeho Centra pro ekonomiku a politiku Petra Macha je "psychologicky" mimořádně důležitý. Byl to právě Klaus, kdo kdysi na kongresu delegáty ODS poučil, že napravo od ní už je jenom zeď. Teď tou zdí jsou Svobodní, jejichž domácí program je na rozdíl od docela vtipných "euronesmyslů" tvrdě asociální.

Občanští demokraté by svůj sešup z devíti na dva mandáty každopádně neměli nijak omlouvat. Stačí, aby Svobodní připravili aspoň trochu zajímavé kandidátky do podzimních senátních a komunálních voleb, a mají ODS v hrsti.

Prozatímní vítěz je jasný, dobře dělaná politická reklama hlásající odbornickou nepolitiku ani napravo, ani nalevo. Teď jen záleží na tom, jak dlouho to Andreji Babišovi s jeho výborným marketingem vydrží.