V pražské galerii Langhans byla včera večer představena kniha novináře a publicisty Jaroslava Krupky Česká reklama. Kromě zástupců nakladatelství BizBooks ji pokřtil také známý "mediální developer" Petr Čtvrtníček. V rámci večera si třicítka hostů připomněla nejlepší české reklamy polistopadové éry.
Kniha s podtitulem Od pana Vajíčka po falešné soby vypráví dějiny tuzemské reklamy od prvopočátků až po poslední úspěchy českých tvůrců na mezinárodním festivalu reklamy v Cannes. "Hodně lidí mi říkalo, že tady taková publikace chybí, třebaže nějaké pokusy se už objevily. Řekl jsem si, že když už píšu o reklamě osmnáct let, mohl bych se o to pokusit. Navíc česká reklama spolu se samostatným českým státem už brzy dovrší dvacet let své existence," vysvětluje autor, kde se zrodil nápad psát o historii české reklamy.
Titul podrobně rozebírá začátky reklamního trhu zkraje devadesátých let. "Tehdy se muselo velice rychle zvládnout něco, na co jinde měli léta. Reklamní obor se zrodil v překotném období jednoho roku. V podstatě první plnohodnotné reklamní agentury už rok po listopadu 1989 fungovaly a dělaly kvalitní reklamu. Navíc zatímco jinde byla už v té době určitá specializace, u nás v reklamě pracovali jedinci, kteří ovládali všechno, na co si člověk jen vzpomněl. Obor byl doslova plný renesančních lidí, kteří uměli psát i kreslit," popisuje autor tehdejší dobu.
Jaroslav Krupka také prozrazuje, kam směřuje reklamní trh a jaké osobnosti za ním stojí. Navíc ve své knize zúročil i desítky historek, které během své téměř dvacetileté novinářské kariéry nasbíral. "Přestože česká veřejnost je velmi ateistická, reklama, která si utahovala z papeže sloganem "chce víc, než může" mnoho lidí pobouřila. Agentuře někdo rozbil všechna okna a děti jejího ředitele musely mít dokonce ochranku. Na druhou stranu česká reklama zažila příhody i veselejší. Například popisuji historku z porady jedné reklamní agentury, kde account hodil v rozčilení nožem. I když se jednalo o normální příborový nůž, zabodl se do lepenkové stěny těsně vedle kolegovy hlavy. Tato historka koluje mezi lidmi z oboru do dneška," vypráví Krupka.
Je něco, co Jaroslavu Krupkovi v dnešním oboru reklamy schází? "Vnitřní pospolitost, která byla v první půli devadesátých let. Obor byl tehdy neuvěřitelně dynamický a ti lidé tím opravu žili a znali se mezi sebou. To už v dnešní době úzké specializace neuvidíte. Nicméně možná přesně tohle, co už nevidím v klasické reklamě, přetrvává někde na internetu," uzavírá.
