"Ve jménu Alláha!" vykřikuje prodavačka a ostrým řezem odděluje hlavu žáby od trupu. Živočich odchycený v indonéských bažinách hemžících se komáry skončí na stole s bělostným ubrusem v některé módní restauraci v Paříži. Indonésie je totiž největším světovým vývozcem žab.
Podle agentury AFP dodává Indonésie 80 procent vyvážených žab do Evropy, domácí spotřeba je přitom ale dvakrát až sedmkrát vyšší než export, protože mnozí Indonésané žáby rovněž milují. Pro Sri Mulyaniovou, jedenačtyřicetiletou prodavačku žab, to je přímo požehnání. Časně zrána na trhu v Bogoru nedaleko Jakarty strhává kůži žab, noří prsty do slizkého masa, vyjímá vnitřnosti a takto vykuchané žáby hází na hromadu.
"Když se mi z toho zvedá žaludek, myslím na peníze, které si vydělám," říká. Prodavačka a její manžel Suwanto, jenž žáby chytá, si denně vydělají v přepočtu až 870 korun, což je úplné jmění, jestliže si uvědomíme, že minimální měsíční mzda v Jakartě činí v přepočtu kolem 4250 Kč.
"Žáby chytám od roku 1992," uvádí Suwanto, který má stejně jako mnoho Indonésanů jen jedno jméno. "Můj otec je také chytal." Osmačtyřicetiletý Suwanto nemusí chodit daleko, aby si vydělal na svůj chléb. Za jeho domem se do ztracena rozkládají rýžová pole a močály. Každý večer, když se setmí, vychází se skupinou přátel na lov.
Naboso, potichu...
S bosýma nohama v bahně se muži pohybují pomalu a potichu, aby svou kořist nevyplašili. Mdlé světlo jejich hornické svítilny jen nepatrně osvětluje okolí, ale jejich oči již přivykly tmě a snadno zvířata odhalí. Během několika okamžiků pochytají desítky žab v místech, kde by nezkušené oko nevidělo nic jiného než bahno. Když se po půlnoci vracejí domů, mají dohromady 50 až 70 kilogramů žab. A tak je to každou noc.
Ekologové varují, že tímto tempem může být žabí populace brzy zdecimována. "Obáváme se, aby žáby nevymizely," varuje Sandra Altherrová z německé organizace Pro Wildlife, která loni zveřejnila poplašnou zprávu o této situaci. Kdyby k tomu došlo, utrpěl by tím celý ekosystém, protože obojživelníci jsou důležití k tomu, aby se zabránilo rozšíření škůdců.
Francie, která ročně zkonzumuje 80 milionů žab, reagovala na toto nebezpečí už v roce 1980 tím, že zakázala jejich odchytávání pro komerční účely. Koncem 80. let zakázaly lov žab také Indie a Bangladéš.
Indonésie se tak chopila příležitosti. Na obrovském souostroví s rovníkovým podnebím, kde se žáby lovily už dlouho, je rovněž s oblibou konzumují, zejména významná indonéská menšina čínského původu. Muslimská většina nad pojídáním žab ohrnuje nos, neboť věří, že zvíře je "harám", tedy koránem zakázáno.
Sedmatřicetiletý Indočíňan Ferdian Čang přichází každé ráno nakupovat na trh v Bogoru, aby zásobil žabími stehýnky svou restauraci, kde tento pokrm patří mezi speciality. "Žijí v přírodě, jako biokuřata. Jejich chuť je výjimečná," libuje si.
