<span>Za historií chleba</span> na jih Polska

Relax
4. 5. 2009 16:57
Z úcty ke chlebu vzniklo na jihu Polska jeho muzeum.
Z úcty ke chlebu vzniklo na jihu Polska jeho muzeum.
Na jihu Polska vzniklo muzeum chleba.Bochník chleba a špetka soli nesmějí chybět ani dnes na žádném polském stole. Přestože obchody jsou plné nejrůznějších potravin, Poláci jsou pečivu věrní. Průměrný obyvatel země ho sní okolo 100 kilogramů ročně, což je nejvíce v Evropě. Z úcty ke chlebu vzniklo v městečku Radzionków na jihu Polska jeho muzeum, kde je možné vidět nejen unikátní pece, historické poukázky na chleba a dotknout se třeba speciální skleněné mucholapky, ale také si upéci pletýnku nebo housku.    

Muzeum chleba založil před devíti lety Piotr Mankiewicz. "Nebyl jsem pekařem, podílel jsem se na budově těch největších polských socialistických hutí. V 80. letech byl všude slogan: 'Vezměte osud do svých rukou', a tak jsem začal vozit mouku pekařům," popsal začátky své cesty ke chlebu. Od mouky nebylo daleko k pekařským strojům, které Mankiewicz začal prodávat.    

"Firma dobře prosperovala a já jsem chtěl po sobě něco zanechat, a tak vzniklo muzeum chleba," přiblížil jeho majitel. V několika místnostech jsou stovky exponátů, kterých se návštěvníci mohou dotknout. Jsou mezi nimi například chlebové žetony a bony z let 1914 až 1942, které nahrazovaly peníze, zařízení na plnění koblih marmeládou, dřevěná lednička z 19. století nebo váha na vajíčka. Mezi dokumenty je smlouva z roku 1790 sepsaná mezi pekaři a židovskými kupci či fotografie z roku 1916 ze severopolského Augustowa, na níž 16 000 vojenských zajatců čeká ve frontě na chleba.    

Největším lákadlem je pletení housek


Výrobní proces návštěvníci sledují naživo a sami se ho účastní. Pletení housek patří zvláště u dětí k největším atrakcím muzea. "S pekařstvím se v Polsku pojí legenda. Boleslav Chrabrý jel na setkání s římským císařem, když najednou ucítil neobvyklou vůni. Hospodář, z jehož domu se linula, nabídl královi chleba a ten na památku události nazval místo Piekarami (lokalita, kde jsou pekaři)," vyprávěl Mankiewicz. Duch chleba prý od té doby pomáhá slezským pekařům.    

O úctu prý chléb připravil komunismus a nízká cena.Za komunismu podle Mankewicze úcta k pečivu zmizela. "V obchodech nebylo nic kromě chleba, který byl levný. A čeho je hodně, toho si lidé neváží, já mu chci úctu vrátit," zdůraznil. Vyhazovat by se podle něj neměl ani ten tvrdý, který lze využít například k výrobě chlebové limonády. Zřejmě nejslavnější chleba se v Polsku pekl ve vsi Pradnik u Krakova, jsou o něm záznamy i ve starých kronikách. Měl průměr 762 centimetrů, tloušťku 24 centimetrů a vážil 15 kilogramů. Rekordně těžký chléb, zapsaný v Guinnessově knize rekordů, pochází také z Polska. V roce 2001 ho upeklo deset lidí, vážil 1168,8 kilogramu.    

Ten nejlepší je ale podle Mankiewicze k dostání ve Slezsku. "Pekárny z příhraničí ho vozí do Česka, takže není problém ho koupit i na druhé straně hranice," upozornil. "Pokud si ho Češi budou kupovat v Polsku, ať jen nežádají čerstvý chléb, to by si moc nepochutnali," dodal s úsměvem. Czerstwy chleb totiž v překladu znamená starý chléb.

Foto: Profimedia
Autor: ČTK

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ