Legendární gastronom napsal kdysi v dopise příteli: „Labužník (gourmet) je elegantní, kdežto žrout (gourmand) je směšný.“ Vzpomněl jsem si na ten citát nedávno v Německu, kde jsem ve velmi noblesním obchodě spatřil půltalíře nazývané FDH (Für die Halbportion).
Nebyly vůbec směšné, byly skutečně elegantní! Obrovské talíře přetékající horami jídla mi odjakživa připadaly směšné. S velkou radostí jsem zaregistroval, že v několika českých restauracích (a to i na venkově) už jsou na jídelních lístcích uváděny dvojí porce ve dvojí ceně: normální a poloviční. Když jsem obědval s přítelem v takovém podniku, řekl mi, že by se styděl objednat si poloviční porci, jež má v našich krajích přezdívku dětská. Dávám si vždycky, když je to možné, poloviční porci a ještě nikdy jsem neměl pocit, že bych byl při tomto počínání směšný. Naopak, kdykoli jsem někde v hotelu s bufetovým uspořádáním viděl, jak si hosté (a nebyli to pouze Češi) nakládají na jeden talíř karbanátky, guláš, rybu, rýži, knedlíky i hranolky, musel jsem se smát. Kilimandžáro na talíři je jedním z nejsměšnějších pozůstatků socialismu, závodních jídelen a „objemového“ stravování. Pokud mi některý čtenář vytkne, že on na rozdíl ode mne těžce pracuje a potřebuje dostatečný přísun kalorií, budu to respektovat. Ale co kdyby jedl z malých talířků třeba deset chodů po sobě
Autor: Vladimír Poštulka
