Nedá mi to, abych nekomentoval bouřlivý rozvoj webových stránek s kulinářskou specifikací. Zrodilo se jich v poslední době opravdu nespočetně a surfovat na těchto vlnách mi přináší rozkoš. Musím však přiznat, že jde někdy o rozkoš poněkud perverzní.
Vřele doporučuji, máte-li zrovna volnou chvilku a chcete se pobavit, surfujte se mnou. Namátkou uvádím adresy manana.cz, dadala.hyperlinx.cz, foodlife.cz, dolcevita.blog.cz, abbacook.com, cuketka.cz, hostovka.cz nebo florentyna.cz. Je to zdroj zábavy i poučení. Na stránce gurmetklub.cz mě v poslední době velmi pobavil článek o „normalizační kuchařce“, příručce pro kuchyňský personál závodních jídelen, která byla vydána někdy na konci padesátých let. Obsahovala půvabné recepty, třeba na smažené vemínko nebo vepřové osrdí po vídeňsku. Recepty byly ale kalkulovány na 100 porcí. Je tam i recept na dalmatské čufty, pokrm mého mládí, a jakmile jsem si o nich přečetl, zastesklo se mi. Proč je už nikde nedělají? Avšak hlavním důvodem, proč o kulinářských webovkách píšu, jsou blogy, jež tvoří samozřejmě podstatnou část těchto stránek. Na rozdíl od blogů politických mě baví je číst. Někdy z nich sice také kape žluč, ale ne tolik. Řekl bych, že labužničtí blogaři jsou přece jen tolerantnější. Tolerance však okamžitě mizí, jakmile si někdo dovolí kritizovat obecný vkus. V tom okamžiku je terčem urážek. Zjednodušeně řečeno: když se ti nelíbí to co nám, když ti nechutná to co nám, jsi vůl.
Autor: Vladimír Poštulka
