Zápisník labužníka 25/2007

Braňo Chovan je elegantní šedesátník, vypadá jako Ital. Znám ho už dávno, když jsme se kdysi seznámili, byl čerstvě dostudovaným inženýrem ekonomie. Pochází sice ze Slovenska, ale hovoří už dlouho dobře italsky, a tak asi není divu, že se nyní zabývá dovozem italských vín.

A je jistě zajímavé, že mezi dovozci italských vín je velmi mnoho lidí podobných Braňovi. Neradi prodávají svá vína do obchodních řetězců. Nejsou to obchodníci v pravém slova smyslu. Někdy dokonce neuzavřou výhodný obchod z důvodů na pohled pochybných: dotyčné víno jim prostě nechutná. Jsou to lidé, kteří především milují italské víno – a asi až v druhé řadě peníze. Znám jich takových několik, budu jmenovat aspoň dva, Jirku Markuzziho a Flemminga Laugesena. Jirka je Čechoital, Flemming je Dán, který se usadil v Praze. Všichni vypadají tak trochu, jako kdyby se právě teď zamilovali. Jako kdyby právě teď začínali nový život. Strašně rád je poslouchám, když začnou něco povídat o vínu a lidech, protože i vinaři jsou lidé neobvyklí. Někdy se chovají jako umělci. Připomínají mi některé malíře, kteří své obrazy neradi prodávají. Musím přiznat, že seznámení s lidmi kolem vína je to nejmilejší, co mne v nové profesi gurmeta-kritika zatím potkalo.