Zápisník labužníka 29/2007

Auguste Escoffier byl první velký kuchař nové doby, tedy začátku dvacátého století, pro mnohé byl doslova guru, duchovní vůdce. Dokud ho nepředčil Paul Bocuse. Mnoho receptů, podle nichž se dodnes vaří, je nazváno po Escoffierovi, jeho recepty přežily už více než 100 let.

Jako profesionální kuchař debutoval už ve svých třinácti letech, pak vařil v mnoha významných restauracích, stal se osobním kuchařem maršála Bazaina a v roce 1890 přijel do Londýna, kde mu César Ritz nabídl místo šéfkuchaře ve svém hotelu Savoy. V Londýně měl Escoffier vietnamského učně jménem Ho-či-min, ale tento talentovaný cukrář pak bohužel gastronomickou profesi opustil. V roce 1920 byl Escoffier vyznamenán (jako první kuchař v historii) stužkou Čestné legie. Německý císař Vilém II. (nazývaný Imperátor), do jehož služeb se nechal krátce najmout, mu řekl: „Jste Imperátor všech kuchařů!“ Kolem Escoffiera kolovalo mnoho fám, jednu z nich uvádí ve své knize Muž v zástěře český humorista Achille Gregor. Popisuje své setkání s panem Tačenkem, který prý byl osobním kuchařem cara Mikuláše II. a tvrdil, že se setkal s Escoffierem na sklonku jeho života, kdy prý byl chudý, neboť ho o všechny peníze připravila mladá milenka. Ale proč vlastně o Escoffierovi píšu? Právě totiž vyšla česky jeho stěžejní kniha Moje francouzská kuchyně. Je to tlustá kniha bez fotografií, ale každý labužník by ji měl mít v knihovně. O profesionálních kuchařích nemluvě. Je to prostě kuchařská bible.

Autor: Vladimír Poštulka