Zápisník labužníka 33/2006

Měl bych psát jenom o jídlech a nápojích, ale zase trochu odbočím, i když ne daleko a jen relativně.Souvisí to. Často se mě cizinci ptají, jak velké spropitné mají v českých restauracích dávat. Kolik procent z celkové sumy uvedené na účtu.

Říkám jim, že u nás se nezapočítává do účtu automaticky příplatek za obsluhu, jako je tomu třeba v Itálii. Tam také platíte méně, vypijete-li svou sklenku u pultu, tedy bez obsluhy (koneckonců i u nás by mělo mít jídlo bez obsluhy sníženou daň a tudíž nižší cenu). I v Itálii je přesto zvykem přidávat jako tuzér aspoň deset procent. Platíte-li 50 eur, přidáte pět.

Jsou i země, kde se platí tuzéry nízké, například Holandsko. Češi mají ve zvyku účet „dorovnávat“, tedy například částku padesát osm zaokrouhlit na šedesát. Někteří majitelé restaurací tomu přizpůsobují ceny jednotlivých pokrmů a nápojů, vždycky je to mírně pod „celou“ hodnotou. Když totiž něco stojí 61 korun, český host už se zdráhá zaokrouhlit výš. Po dlouhém zvažování jsem se rozhodl, že budu cizincům odpovídat takto: dávejte pět procent, protože hosté u nás nejsou na velké spropitné zatím zvyklí.

Jedinou výjimkou, jak jsem si všiml, jsou číšníci. Ti, pakliže sedí v restauraci v roli hostů, dávají svým obsluhujícím kolegům vždy tuzéry velmi tučné. Pochopitelně.

Ale abych přece nepsal jen o penězích: v Bílovicích u Prostějova je řezník Tesař, který dělá výborné tlačenky, sekanou a jitrničky!

Autor: Vladimír Poštulka