Zápisník labužníka 34/2008

Občas i při četbě literatury nekulinářské člověk narazí na zajímavé recepty. Vždycky mě to jako čtenáře potěší a doporučuju spisovatelům, aby takových míst zařazovali do svých knih co nejvíce.

Nakladatelka a editorka Jaroslava Jiskrová dokonce vydala několik knížek složených právě z těchto „vystříhaných“ receptů. Rád si v nich čtu. Nedávno jsem objevil dva nové „literární“ recepty, velice zajímavé, i když nejsou z románu.

Básník Jaroslav Seifert, nositel Nobelovy ceny, ve své knize vzpomínek Všechny krásy světa píše o receptu na ruské bliny, který mu dal Roman Jakobson, ruský lingvista. „Jsou to vlastně naše známé lívance, pečou se z ječné mouky, jsou neslané a velké jako talíř.“ To mě zaujalo, znám bliny pouze malé jako dětská dlaň. Ale Jakobson prý doporučoval dát na bliny trochu kaviáru, plátek uzeného lososa, kousek matjesa v oleji, sardelové očko a vypeckovanou olivu. To by se jistě všechno na malou blinu nevešlo.

Pak Jakobson doporučuje zalít vše rozpuštěným máslem a hustou sladkou smetanou a zabalit do ruličky. A zapíjet výhradně pravou ruskou vodkou, bez ní to prý není ono. Recept pochází z třicátých let dvacátého století, je tedy zřejmé, že tehdy nebyl kaviár žádnou velkou vzácností – ostatně ani dobrá pravá ruská vodka. A bliny tudíž mohly být velké. Variantu se sladkou smetanou jsem neznal, všechny recepty zatím doporučovaly zakysanou.

Nemusíme ovšem jíst jen vzácné lahůdky, můžeme si pochutnat i na docela obyčejné zelenině. Na jiném místě popisuje Jaroslav Seifert způsob, jakým připravoval malíř Jan Zrzavý rajčata – on si často sám kuchtil, měl někdy hodně svérázné recepty a preferoval jídla levná. O tomto receptu tvrdil, že je provensálský. Jak podle něho vařil?

Dal do kastrolu rajčata, polil je vydatně olivovým olejem a posypal tenkými plátky česneku, rovněž velmi vydatně. Vše nejprve zprudka opekl a potom nechal zvolna dusit pod pokličkou. Víc nic. Okamžitě vyzkouším.