Od roku 1916, tedy celých 92 let, funguje lahůdkářství Jan Paukert na pražské Národní třídě. Bývala to kdysi noblesní adresa, mezi stálými zákazníky byly předválečné filmové hvězdy jako Vlasta Burian, Hugo Haas, Zdeněk Štěpánek nebo Lída Baarová, chodili sem rádi Voskovec s Werichem i básník Jaroslav Seifert. Také dirigent Václav Talich a operní superhvězda Ema Destinová byli častými hosty.
Kdysi totiž chlebíčky nepatřily do kategorie levných lahůdek. Byly poměrně drahé, protože byly připraveny z nejkvalitnějších surovin. Lahůdkářství fungovalo i jako catering, studené mísy pan Paukert posílal i prezidentu Masarykovi.
Po německé okupaci v roce 1938 bylo starému panu Paukertovi jasné, co nastane. Proto společně se svým synem Janem (dodnes žijícím, nyní devadesátiletým) a domovníkem panem Bíbou zazdili do pilíře domu sbírku vzácných koňaků z 19. století. Byly to desítky vzácných lahví. Na světlo byly vyjmuty až po restituci v roce 1991. „Udělali jsme to hned první den po restituci, myslel jsem na ty lahve mnoho let a byl jsem zvědavý, v jakém jsou stavu,“ vypráví Jan Paukert „Dodnes mne dojímá, jak čestně se náš bývalý domovník zachoval. Láhve mohl kdykoli vykopat. On to ale neudělal.“
Je téměř zázrak, že Paukertovo lahůdkářství odolalo náporu času a politických přemetů. Prodejny lahůdek nabízející i možnost konzumace vestoje byly ve třicátých letech v Praze v módě.
Na Příkopech byl Lippert, na Jungmannově náměstí Zoufalý, mimo centrum existovalo ještě dalších asi deset podobných prodejen, všechny na dosti vysoké úrovni. Všechny tyto podniky smetly převraty a komunistické znárodňování.
Když je mi vyčítáno, že preferuji luxusní drahé jídlo před obyčejným levným a píšu především o restauracích, do nichž nemůže vstoupit devadesát procent Čechů, protože jsou pro ně příliš drahé, musím se smát. U Paukerta mě uvidíte velmi často. Jde o chvályhodný počin: navrátit se k tradici a nabízet kvalitní český fast-food za přijatelné ceny.
