Zápisník labužníka: <span>kulinářský román</span> pod lupou

Měl jsem radost, že se na českém trhu objevila další beletristická kniha s tématem kulinářským, v níž je dokonce hlavní postavou slavný gurmet-kritik. Román se jmenuje Pochoutka a napsala ho Francouzka  Muriel Barbery. Koupil jsem a přečetl.

Bohužel, bylo to pro mě velké zklamání. Vsadím se, že autorka nikdy nemluvila s jediným skutečným gurmet-kritikem. Její hrdina se nepodobá ani jednomu z těch, které znám, Wolfram Siebeck nebo François Simon by žasli. „Majstr" (ani jsem nezaregistroval jeho jméno) je žrout posedlý mocí. Považuje se za vládce. Pochutnává si na americké snídani. Jeho popis ideální topinky je směšný. Navíc obdivuje to, čím gurmet-kritici na celém světě většinou okázale pohrdají: sašimi, flambování...

Chybí zde jakýkoli příběh, jakýkoli děj, jako kdyby spisovatelku nenapadlo nic 
jiného než otřepané klišé v úvodu (hrdinovi zbývá 48 hodin života) a zbytek naplnila odkoukanými frázemi a citacemi z jídelních lístků. Některé věty jsou mi naprosto 
nepochopitelné („spousta smetany, slanina - a ani gram tuku"). 

Některé dokonce působí jako parodie, například místo, kde hrdina horuje pro zmrzlinu s umělými ochucovadly. Pak už vás ovšem nepřekvapí pointa, poslední přání: gurmet-kritik touží ochutnat buchty ze supermarketu.

Struktura textu je zmatená, složená z mnoha výpovědí, u nichž čtenář marně pátrá, kdo to vlastně říká (jednou hovoří dokonce kocour). Nedozvíte se nic o podstatě věci. Kromě toho z textu čouhá jako příslovečné péro z gauče, že ho napsala žena. Je vždycky riskantní, jestliže se žena snaží vcítit do mužského myšlení  - a u muže zabývajícího se kulinářstvím je ten rozdíl podle mého názoru ještě markantnější.

Navíc i překlad není bez chyb: překladatel  se například domnívá, že kachna barberie je recept na kachnu „po berbersku", zatímco jde o druh polodivoké kachny. Budu asi muset napsat román o gurmet-kritičce. Několik jich znám. Když nic jiného, bylo by to aspoň veselé čtení.

Foto: www.czechtourism.com