V nedávném čísle losangeleského týdeníku LA Weekly vyšel zajímavý článek nazvaný Šéfkuchaři s tetováním. Je to téma, o kterém jsem už několikrát uvažoval. Chutnalo by vám, kdybyste věděli, že jídlo připravil kuchař s potetovanýma rukama, případně s piercingem v nose?
Autorka toho amerického článku hovořila s několika kuchaři a kuchařkami, poznamenanými dobou svého mládí, kdy vyznávali rock a motorky. A fotografovala jejich tetování. A nejsou to jen muži, tetování najdete v amerických profesionálních kuchyních i u žen: například Adrianna Sullivan, cukrářka ze špičkové restaurace Nickel Diner v Los Angeles, má na paži vytetovánu kartu, pikovou královnu s podobou Marge Simpson. Na mužských pažích najdete většinou smrtihlavy, klauny, ale i kohouty, hlávkové saláty nebo artyčoky.
Z knížek Antonyho Bourdaina vím, že takových kuchařů je dnes v USA poměrně mnoho. U nás zatím potkávám tetované a piercingované kuchaře pouze výjimečně. Znám několik majitelů restaurací, kteří by takového člověka zásadně nepřijali. Já vím, ti lidé mohou být vzorem čistoty, mohou úzkostlivě dodržovat všechny hygienické předpisy - ale přece jen jejich vzhled asi hostu přesto vnucuje myšlenku, že něco není v pořádku. A jídlo mu hořkne na jazyku.
Setkal jsem se dokonce s názorem, že ani kuchař v baseballové čepici (to je teď mezi mladými kuchaři jakási móda) nevzbuzuje patřičnou důvěru. Řekl bych, že my v českých krajích jsme v tomto směru mimořádně konzervativní, kuchař má podle našeho nezvratného mínění být celý v bílém, s vysokou čepicí na hlavě. Jsme něco jako Wimbledon, kde nesmí na kurt tenista v oblečení jiné než bílé barvy.
Ve mně osobně se mísí dva názory, pro, i proti. Zatím jsem se nerozhodl, i když bývám v mnoha jiných věcech hodně tolerantní. Nějaký ten kousíček konzervativce ve mně asi bude. Musím se však přiznat, že mě pobavila návštěva v pařížské hvězdičkové restauraci Atelier, kde slavný šéf Joël Robuchon oblékl své kuchaře do černého. S výjimkou jednoho černocha, ten je v bílém.
Ilustrační foto: www.profimedia.cz
