Zápisník labužníka: <span>telecí nožky</span> i smažená husí krev

Zaznamenal jsem další historickou událost, v krátké době už druhou. O výtečné Pohlreichově tête de veau (telecí hlavě) v Cafe Imperial jsem psal nedávno. Teď jsem si pochutnal v restauraci Suteren na smažených telecích nožičkách.

Tahle lahůdka se v české restauraci neobjevila snad od roku 1948. Šéfkuchař Richard Šusta ji připravil decentně, nožičky nejprve uvařil a vykostil, potom rozklepal naplocho a obalil v trojobalu jako řízek. S mladými brambůrky a omáčkou aioli to byla opravdu úžasná delikatesa, přitom poměrně levná. Je ovšem typické, že nožičky pocházely z Holandska, nebyly tuzemské.

Odborníci mi vysvětlují, že řezníci nožičky odjakživa prodávají farmaceutickému průmyslu, na trh nepřijde ani jedna. Tento zvyk z dob socialismu je u nás dodnes nepřekonatelný. Podobné je to s telecí hlavou, ta musí jít do kafilerie kvůli obavám z nemoci šílených krav. Jenže telecí líčka, snad vůbec nejchutnější maso, jaké existuje, se k nám dovážejí z Irska, tedy právě z té země, kde nemoc šílených krav vypukla.

Nedávno jsem objevil opečené vepřové nožičky v automatu Jan Paukert a okamžitě jsem si je dal. Nebyly špatné, ale chtělo to trošku víc péče, nejprve ovařit a pak péct opatrně, aby kůžička neztvrdla. Takže místo drahých léků raději občas pojídejte vepřové nebo telecí nožičky. Podle známého ortopeda profesora Pavla Dungla pomohou vepřové nožičky vašim stárnoucím kloubům lépe a účinněji, než drahé preparáty. A všechny tyto lahůdky jsou levné, jako dělané pro dobu krize.

Teď už mi zbývá jen jedno zatím nesplněné přání: čerstvá husí krev osmažená na cibulce. Nevíte o české restauraci, kde tuhle pochoutku mají?

Foto: Profimedia