Zápisník labužníka: <span>tichá pošta</span> o dobrém jídle

Relax
14. 5. 2009 17:55
Zajímavý gastronomický zážitek může přinést hra na tichou poštu.
Zajímavý gastronomický zážitek může přinést hra na tichou poštu.

Zajímavý gastronomický zážitek může přinést hra na tichou poštu.České restaurace se velmi často dělí do dvou skupin: v té první jsou podniky turistické, ležící na atraktivních místech - do těchto restaurací prakticky nikdy nepřijde žádný host podruhé. Není třeba vysvětlovat proč. Druhá skupina má klientelu opačnou: spoléhá na stálé hosty, správně česky řečeno štamgasty.

Nebudu zapírat, že já osobně mám mnohem raději podniky z té druhé skupiny. Je tam prostředí přátelské, je tam útulno a dobře se tam vaří. Proto mi právě teď, kdy krize doléhá i na gastronomii, leží na srdci osud těchto hospůdek, jež jsou jaksi „za bukem" a nesoutěží o hvězdičky Michelin. Chodím například rád do restaurace Il Primo, kde se vaří jídla turecká, řecká, bulharská i italská. Majitel a šéfkuchař Nikola se snaží, aby se jeho hosté cítili jako doma. Na jídelním lístku jsou lahůdky, které jinde nevidíte. Například vynikající řecká dršťková polévka, tu miluju.

Jiným příkladem je restaurace U Emy Destinové, zastrčená v uličce poblíž nemocnice na Karlově náměstí. Vaří tam americký kuchař Steven Joseph Trumpfheller, který se překvapivě dobře naučil i českou klasiku. Část restaurace vypadá jako obývací pokoj, závěrečnou kávu si můžete dát v pohodlných pohovkách. Takové hospůdky se mi líbí a mám radost, když se do nich hosté vracejí. Nebo se dokonce stane to, co jsem v některých takových restauracích několikrát zažil: přijdou cizinci s papírkem v ruce. Na ten papírek jim jejich přátelé, kteří před časem navštívili Prahu, napsali název restaurace a název jídla, které jim chutnalo.

S papírkem vcházejí také Španělé do kavárničky Mungobar v zapadlé Kamzíkově uličce. Protože paní Alena za barem mluví kromě jiných jazyků i perfektně španělsky a ono se to rozkřikne. Také já občas v cizině bloudím ulicemi s papírkem v ruce a hledám hospůdku, která mi byla doporučena přáteli. A když ji najdu a zjistím, že pověst nelhala, doporučuju ji okamžitě dál. Reklama „tichou poštou" je absolutně nejúčinnější, to přece víme.

Foto: Profimedia

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ