Pražská restaurace Rottisserie patřila od počátku šedesátých let k místům, kde se scházeli labužníci. Milan Kundera říkával, že kromě Klášterní vinárny je v Praze pouze jídelní lístek v Rottisserii hodný četby. Vařil tu tenkrát pan Bonaventura a mohli jste si tu pochutnat například na skvělých plíčkách na smetaně, jaké opravdu jinde neměli. Chodila sem dobrá společnost a ceny byly mírné. Pořád bylo plno. Potom v osmdesátých letech převzala podnik StB a prošpikovala ho mikrofony v bláhové naději, že bude mít disidenty a cizince pod kontrolou.
Po převratu tu fungovalo cosi, co nebylo ani ryba, ani rak. Věčně prázdný lokál. Takové podniky teď bankrotují, většinou kvůli příliš vysokému nájmu. A místo nich skoro vždy nastupují Číňané, jimž zřejmě vysoké nájmy pořád ještě nevadí. Také zde se nedávno nad vchodem objevil nápis Čínská restaurace a leták, který je k dispozici u dveří, nabízí mimo jiné Bufet a Mongolish na Plotynce.
Mravenci lezou na strom
Jídel je celkem 236! A je to zajímavá četba, seznam obsahuje perly: Polévky s tří dluhy masem, Kuře se záhadnou chutí, Sépie smažená s petrželem, Smažený hořčice, Smažená rýže s krenetami, Tofu tří chut nebo Americký borambory. Číňané mají sice oblíbené přísloví, že „kromě stolu se dá sníst všechno", ale do tohohle podniku asi opravdu nikdy nevkročím.
Přitom by mě docela zajímal například pokrm zvaný Mravenci lezou na strom, který se v poslední době hojně objevuje na jídelních lístcích takzvaných čínských restaurací. Je-li připraven správně, může být chutný. Nejde ovšem o skutečné mravence. Jak jsem se dočetl v odborné literatuře, jde o recept kantonský: kousky mletého vepřového masa smíchané s nadrobno nasekaným zázvorem, česnekem a chilli. A strom, to jsou rýžové nudle. Tohle jídlo by mělo být podáváno tak, že na talíři dostanete nejprve pouze nudle, ale současně vám přinesou na rozpálené pánvičce masovou směs. Tu si sami naložíte na nudle a maso při kontaktu s nudlemi začne prskat, což je prý podobné mravencům lezoucím na strom.
Foto: Profimedia, www.eatingchina.com
