Maltézské náměstí v Praze je domovem několika vyhlášených podniků. Trochu bokem stojí rodinná brasserie Café de Paris. Za krátký výlet do Francie určitě stojí - i když útrata bude podobná, jako kdybyste platili v eurech. Nebude to jen kulinární výlet, v Café de Paris zažijete autentickou atmosféru francouzského bistra jako v nějaké z křivolakých uliček pařížské čtvrti Montmartre. Bar z tmavého dřeva, červená kožená sedačka, dřevěné stolky, decentní lampičky a francouzská muzika.
Záměrně nepíšu šansony, to už by bylo trochu klišé. Můžete si vybrat ze dvou místností – přední nekuřácké a zadní kuřácké s barem. Tu v rámci atmosféry doporučuji víc.
Advent je časem šneků a šampaňského – obojí vám tady právě teď nabídnou. A jak jsem sledovala, dokonce i svařené víno, neboli vin chaud, nad kterým sice Francouzi ohrnují nos – k českým vánocům ale patří stejně jako pečené kaštany a vůně františka.
Sympatický je – kromě decentní, rychlé a pozorné obsluhy – poměrně stručný jídelní lístek. Jeho základ tvoří jen několik jídel, které doplňuje sezónní nabídka zaměřená na regionální speciality. Právě teď tu servírují třeba Savojské tartiflettes (199 Kč), hutný pokrm horalů v podobě misky zapečených brambor se sýrem Reblochon, arborio risotto (189 Kč), což je, pravda, jemný úkrok do Itálie, anebo nezbytný atribut každého pařížského bistra quiche lorraine (185 Kč), jednoduchý slaný koláč s vajíčkem a šunkou. Předkrmy jsme tentokrát vybrali ze stálé nabídky. Na zahřátí klasickou francouzskou cibulačku se sýrem (45 Kč). Poté poněkud exoticky pojaté foie gras - se švestkovo-višňovým čatný, sladkým kořením, praženým sezamem a medovou redukcí. Ač kombinaci sladkého a masitého nemusím, v Café de Paris mě přesvědčili. Možná i díky tomu, že nám k ní obsluha nabídla deci dezertního vína Chateau Cadillac 2007. Dokonalé.
Restaurace se pyšní svojí specialitou, Entrecôte Cafe de Paris (289 Kč), což je hovězí steak s originální omáčkou. Prý z pětatřiceti druhů bylin a přísně tajné pětasedmdesát let staré rodinné receptury. Tu by nám prý nevydali, ani kdybychom je vystavili mučení. Na to bohužel kvůli odpolední redakční poradě nebyl čas, takže jediné, co můžu o této silně kořeněné redukované omáčce říct, je slovo: délicieux! K jemně nakrájenému steaku, který by stačil i dvěma strávníkům, tu servírují nejběžnější francouzskou přílohu: domácí hranolky a zelený salát s dijonskou zálivkou. Druhé hlavní jídlo jsme vybrali ze sezónní nabídky: Zmíněný quiche lorraine, který je tak jednoduchý, že ho doma podávám i neohlášeným návštěvám – kousek šunky, vajíčka a mléka na zjemnění mám v lednici celoročně.
I k tomuto tradičnímu slanému koláči tu dostanete hromadu salátu a pokud si to můžete dovolit (a nemáte odpolední poradu) i dobrou radu, jaká vína se k vašemu hlavnímu jídlu nejlíp hodí. My bohužel neměli dvouhodinovou pauzu na oběd jako Francouzi, takže jsme vína museli oželet a mix dezertů a kávu už jsme do sebe hrnuli ve zcela českém stresu. Nevadí, pro příště víme, kde oázu ležérní francouzské pohody najít.
Hodnocení:
jídlo 5
obsluha 5
prostředí 4
Foto: archiv
