Dvě parkovací stání pro auta – právě tak malá plocha stačila japonskému architektovi Densu Sugiurovi k tomu, aby v samém srdci věčně spěchajícího Tokia vytvořil útulnou oázu pro dva. I přes malou výměru a přísné stavební regulace jde o příbytek překvapivě komfortní: kromě základních místností se do jeho útrob pohodlně vešla také otevřená terasa, tradiční pokoj s rohožemi tatami, lázeň o-furo a vzrostlý jilm keyaki.
Tiny house, jak se miniaturní dvoupatrový domeček nazývá, sice vyrostl v postranní uličce plné podobně úsporných obydlí, ale liší se od nich každým coulem. Jen namátkou: čelní fasáda orientovaná severním směrem není z cihel, ale skládá se z několika čtverců opatřených bílým pletivem, jež do interiéru propouští dostatek slunečních paprsků. Zároveň denní světlo i odráží a spolu s bílou výmalbou tak přirozeně prosvětluje horní patra domu.
Uvolněná atmosféra, kterou v exteriéru navozuje absence stěn, vládne i uvnitř miniaturního příbytku. Klasické zdi zde nahradily skládací skleněné plochy, které interiér opticky zvětšují a navíc ho umožňují propojit v patře s terasou.
Samotnou kapitolou je pak kousek živé přírody v srdci obydlí, říčními kamínky obklopený japonský jilm keyaki. Strom prorůstá celou stavbou a v příchozích oprávněně budí dojem, že se ocitli v příbytku, který je zároveň i zahradou. Kmen jilmu je přitom obalen tkaninou, která spolehlivě brání jeho přílišnému rozrůstání.
Majitelé, manželský pár těsně před důchodem, chtěli prožít stáří na dosah centra města, nejlépe v domku v blízkosti Harajuku, legendární čtvrti, kde mladí Japonci vystavují na odiv bláznivé módní kreace ve stylu kreslených seriálů a komiksů. Protože ceny pozemků v této lokalitě dosahují vesměs astronomických částek, stáli investoři před nelehkou volbou: slevit z nároků na bydlení a spokojit se s miniaturní parcelou, nebo se poohlédnout jinde. Vyhlédnuté lokality ani snu o komfortním domku s kouskem přírody se vzdát nechtěli, a tak když se jim naskytla příležitost koupit minipozemek o rozměrech 4 x
Řešení, které nebolí
O tom, že se investorům rozhodnutí vyplatilo, nemůže být pochyb. Tiny house od Sugiury je přímo učebnicovým příkladem efektivního uspořádání miniaturních prostor tak, aby obyvatelům poskytovaly maximální pohodlí a zároveň nepůsobily dojmem, že se místem šetřilo za každou cenu. To vše navzdory malé parcele i stavebním regulacím, které pro oblast Tokia stanovují, že 40 procent z plochy domu musí připadat na exteriér (úřady se tak snaží zabránit tomu, aby byly domky nalepeny jeden na druhý).
Sugiurovo elegantní řešení – navrhnout v prvním patře terasu, jež by z části překrývala malý dvorek v přízemí, a fasádu koncipovat jako posuvnou a poloprůhlednou – přísným regulacím bez problémů vyhovělo.
Interiér naruby 
Uspořádání prostoru uvnitř domu i jeho pojetí našince zcela jistě překvapí. Do dvoupatrového příbytku je možné vstoupit po odsunutí jednoho ze čtverců, které tvoří fasádu. Hned poté následuje malými kamínky dlážděný dvorek s jilmem, prostor na odkládání obuvi, který překrývá kryt z polykarbonátu, skleněná skládací stěna oddělující interiér domu od okolí a ložnice majitelů. Ačkoli je toto řešení poněkud nezvyklé, soukromí obyvatel jím netrpí. Před zvědavými zraky ho totiž pomáhají chránit závěsy, které je možné v případě potřeby zatáhnout.
Do prvního patra s kuchyní a jídelnou lze vystoupat po jednoduchém bočním schodišti. Zde na příchozí čeká další překvapení: hlavní obytný prostor osvětlený okny z druhého patra, který příjemně rozšiřuje pobytová terasa. Atmosféru zahrady, kterou toto podlaží v příchozích snadno vyvolá, umocňují větve jilmu a lavička. Pochopitelně ani zde nemohou chybět ochránci soukromí: skleněná skládací stěna a sněhobílé závěsy.
Zatímco přízemí a patro jsou pojaté moderně, poslední podlaží se společenskou zónou pro hosty, tatami rohožemi, které slouží k ubytování hostů, a lázní o-furo, se přísně drží japonských tradic. Pověstnými výjimkami z pravidla jsou pouze skleněná stěna, která odděluje místnost s rohožemi od lázně, a speciálně navržený úložný prostor pod tatami. Paní domu ho nemusí otvírat ručně, stačí zmačknout knoflík.
Foto: Michael Freeman
