Domov s loukou nad hlavou

Vsadit na komfortní příbytek ve městě, nebo raději bydlet na dosah přírody? Čtyřčlenná rodina ze severní Moravy se rozhodla pro šalamounsky vyvážené řešení, díky kterému bydlí na půl cesty mezi městem a zelení.

VÍCE FOTOGRAFIÍ: ZDE

Z nového patrového domku, jež si manželský pár nechal navrhnout opavským Ateliérem 38, dojíždí do práce pouhých šest kilometrů. Života v zeleni se však kvůli komfortu vzdát nemuseli. Výhled na hřebeny Jeseníků s nejvyšší horou Pradědem mají z domova jako na dlani. Stačí se podívat z okna kterékoli obytné místnosti.

Hledá se pozemek, zn. ideální

Najít pozemek, který by umožňoval bydlet v zeleni a přitom na dosah města, nebylo vůbec lehké. Majitelé při hledání vhodného místa pro svůj domov sjezdili skoro celé Opavsko. Po sérii zklamání pátrání málem vzdali.

Trpělivost i vynaložené úsilí se jim však nakonec několikanásobně vyplatily. Jednoduchý rodinný dům ve Chvalíkovicích, v němž našli nový domov dva dospělí se dvěma středoškoláky, je na první pohled splněným snem o rodinném bydlení.

Dům nestojí na zabláceném rozparcelovaném poli ani v satelitním městečku, ale na kopci nad vesnicí. A nejen to. Vyrostl na louce na samé hranici lesa, který skrývá soustavu tří rybníků. Protože architekt Tomáš Bindr dům umístil až dozadu na pozemek, mají majitelé k dispozici velkou zahradu, jež plynule přechází ve volnou krajinu.

Dokonalé mimikry

Na příbytku, který dostal od architekta do vínku tvar hranolu a svěží moderní výraz, je příjemné, že i přes současné tvarosloví neznásilňuje okolí. Není to ani studený nedobytný kryt z betonu, ani megalomanská budova, která by rušila poklidnou atmosféru malé vsi rozmáchlými gesty či prvoplánově okázalou architekturou. S okolím naopak nenápadně splývá. Pomáhají mu v tom jak přírodní stavební materiály, tak i praktické „zasunutí" garáže pod úroveň terénu a zelená střecha porostlá vysokými divokými travinami, jež evokuje rozkvetlou louku.

„Dům jsem pojal jako přechodový článek mezi urbánní krajinou vesnice a přírodou. Důležitou roli hrály výhledy a orientace ke světovým stranám," vysvětluje autor návrhu. Z pohledu stavebních materiálů se ke slovu dostaly hlavně dřevo a kámen: „Zděná část je z pórobetonu, skelet obývacího pokoje je dřevěný. Konstrukci střechy jsem navrhl dřevěnou. V interiéru se uplatňuje kámen, dřevo, OSB desky a přírodní linoleum. Zelená střecha pouze vyzvedla okolní louku o patro výš."

Protože má stavba pouze jedno podlaží, nežijí obyvatelé rodinného domku tzv. na schodech. Půdorys je praktický - útroby domu důsledně dělí na část soukromou a společenskou zónu.

Hlavní obytnou místnost Tomáš Bindr pojal jako volný prostor. Své místo v něm našel obývací pokoj, který rozšiřuje venkovní krytá terasa, jídelna a naproti ní zanořená kuchyně ve tvaru U. V intimní části domu se nachází dva pokoje pro děti, malé hygienické zázemí se sprchovým koutem, šatna, prádelna, ložnice investorů a hlavní koupelna.

Důvěra půl úspěchu

Přestože se počáteční představy investorů o podobě domova od názoru architekta diametrálně lišily, nakonec mu nechali volnou ruku. „Návrhu domu předcházel návrh ordinace pro majitelku a přestavba správní budovy firmy majitele. Za tu dobu náš vztah obchodní přerostl do podoby přátelství. V návrhu rodinného domu jsem proto dostal naprostou důvěru," dodává architekt Tomáš Bindr.  

Půdorys rodinného domu ve Chvalíkovicích:

Foto: Ateliér 38