Stěhování z podnájmu do podnájmu asi jen málokdo ochotně označí za ideální odpověď na otázku, kde bydlet či pracovat, tím méně profesionál, který se navrhováním domovů a kanceláří živí. Na svérázné a přitom elegantní řešení vsadil třeba uznávaný architekt Zdeněk Fránek, který pro sebe před deseti lety navrhl moderní polyfunkční dům v Brně a postavil jej svépomocí.
„Náš dům jsme stavěli s přáním, že už se nechceme jako firma stěhovat - do dokončení stavby jsme se stěhovali sedmkrát. Dále jsme chtěli být ve svém. Neplatit nájem, naopak nějaký dostávat, abychom nemuseli dělat projekty jen pro peníze,“ popisuje brněnský architekt, co jej přimělo ke stavbě šestipatrového polyfunkčního domu. Skoro vše, co si předsevzal, se mu splnilo. Jedinou výjimkou je to, že ve svém novém domě nebydlí.
Působivé prostředí
Přestože se dům v Kamenné svým exteriérem od sousedů v mnohém liší, nepůsobí ve staré zástavbě v žádném ohledu jako bezohledný vetřelec. Naopak. Jednoduchý, až strohý výraz exteriéru napomáhá domu k bezproblémovému začlenění. Promyšlené detaily - monolitická schodišťová věž, venkovní automatické textilní rolety z jihu a ochranná nerezová síť ze severu -jsou příjemným architektonickým osvěžením. Za zmínku stojí také to, že dům je současně pokrevním sourozencem dynamické vily na Červeném kopci, kterou architekt navrhl pro rodinu své sestry. Zmínka o příbuzenském vztahu staveb má své opodstatnění - oba domy stojí na stejné parcele, byly postaveny ze stejných materiálů a navíc stejným stavebníkem.
„S domy v blízkém okolí tvoří stavba jakési zátiší, kde představuje vertikálu mezi solitéry, neboť zde nebude ulice nikdy dostavěna do plné uliční zástavby. Výraz stavby ovlivnila i blízkost druhého domu, kdy jeden - horní - stojí volně v krajině, druhý při uliční čáře je stísněn malými hranicemi parcely,“ vysvětluje architekt Zdeněk Fránek.
Dvě plus čtyři
Nejspodnější podlaží domu v Kamenné se nachází v podzemí a stala se domovem pro Fránkův architektonický ateliér. Zbylá čtyři patra domu majitel pronajímá. Z hlediska skladby prostoru se ateliér od kanceláří a bytu skoro neliší. „V domě jsou čtyři samostatné jednotky. Jsou univerzální, mohou sloužit jako byt i jako ateliér. Mají volnou dispozici a jádra s rozvody v jednom místě. Dvě jednotky jsou dvoupatrové,“ upřesňuje brněnský architekt. Jde o mezonetový byt v posledním patře a ateliér pod zemí. Jediným rozdílem mezi nimi je řešení společenského prostoru s galerií. Zatímco v bytě je otevřen směrem k jižnímu slunci, v ateliéru je naopak zahlouben pod povrch. Všechna podlaží v domě propojuje monolitické schodiště a celoskleněný výtah.
Všechny materiály byly použity ve své surové podobě, jednak kvůli přesvědčivosti stavby, jednak kvůli nižší ceně. Interiéry podle architekta zobrazují filozofii organického spojení se stavbou: „Vše je řešeno zcela účelně, levně a jednoduše s maximální péčí o výtvarné působení a charakter daného prostoru.“ Místnosti díky tomuto přístupu získaly industriální až futuristickou atmosféru, která padne na míru exteriéru.
