Chvíle, kdy se ratolesti postaví na vlastní nohy, mívá pro rodiče hořkosladkou příchuť. Radost z toho, že se děti osamostatnily, doprovází otázka - co dál. Spolu s ní obvykle vyvstane i požadavek efektivně přetvořit rodinný příbytek. Přitom platí to, že rozhodně neprohloupí ten, kdo vezme v úvahu flexibilitu místností a myslí i na vzdálenou budoucnost. Vždyť zdraví máme jen jedno a to se s přibývajícím věkem nezlepšuje.
Pragmatické řešení zvolili před několika lety manželé Jakubovi. Když bylo synům okolo dvaceti let, oslovili brněnského architekta Davida Prudíka a nechali si navrhnout nové bydlení. Je jím komfortní domek ve Zlíně-Přílukách, který nese stopy také jejich práce. Vznikl totiž zčásti svépomocí. Odměnou jeho obyvatelům je fakt, že bydlí v domě za rozumnou cenu, jenž se obešel bez náročných technologií i nadbytečných detailů. Původní domov, prostorný byt, ponechali oběma dětem.
Bez sousedů
Nový příbytek Jakubových je zasazen do jižního svahu a svým umístěním důsledně odděluje příjezdovou cestu od zahrady. Dostatek soukromí tu však obyvatelé mají i z jiného důvodu - stavba vyrostla v zahrádkářské kolonii. „Svah v roce 1963 ujel a stavební úřad vydal na celé území stavební uzávěru. Investor si nechal udělat geologický průzkum parcely a měl štěstí. Protože pro další výstavbu by byl nutný průzkum celé oblasti, nejsou široko daleko žádní sousedé,“ upřesňuje autor návrhu. Ke spolupráci mezi ním a Jakubovými došlo přes známé. „Nebyl to cílený výběr, že jsme se na pana architekta po několika neúspěších obrátili. Spíše šlo o souhru náhodných okolností a důsledek rozhovoru se společným kamarádem,“ vysvětluje Václav Jakuba.
Ačkoli na to výsledek nevypadá, manželský pár měl zpočátku přání, která si nikterak nezadala s bydlením z katalogu. „V té době jsme sice měli jakousi vlastní představu, ale ta byla spíše poplatná tomu, co je běžně k vidění,“ přiznává majitel. Za pravdu mu dává i David Prudík. „Chtěli klasický domeček z časopisu Můj dům. Pak přistoupili na návrh a sami jej báječně, částečně svépomocí, realizovali. Naposled mi dali výborný oběd a láhev kysaného zelí. Řekl bych, že s nimi mám dodnes nadstandardní vztahy,“ vypráví s úsměvem architekt. Do smíchu mu však během samotné realizace příliš nebylo. Například o pultovou střechu musel bojovat s úředníky celých šest měsíců. „Stavební úřad nepochopitelně vyžadoval vesnické regulace, které zahrnovaly přízemní dům s podkrovím, sedlovou střechu se sklonem 30-45 stupňů a tvrdou krytinu červené až hnědé barvy. Ve Zlíně! Myslel jsem, že mě klepne,“ vzpomíná architekt. Po půlročním boji se všemi úrovněmi stavebního úřadu si on i majitelé oddechli úlevou. „Po zhodnocení návrhu domku městskou stavební komisí nám milostivě dali svolení. Prý to bude taková vlaštovka a uvidí se, jak to dopadne,“ podotýká Prudík.
Protože se brněnský architekt při navrhování řídil zásadami pro pasivní a nízkoenergetické domy, není stavba příliš náročná na vytápění. Všechny obslužné místnosti se obracejí k severu, obytné k jihu. Zvolené řešení umožnilo vytvořit jakýsi dispoziční trojtrakt pokoj -chodba - pokoj. Velmi praktické je také přesazení střechy, které chrání obytné místnosti před letním sluncem. Jedinou nestíněnou výjimkou je jídelní kout obložený březovou překližkou, který přirozeně ochlazuje těžká betonová podlaha. Jídelna funguje na principu takzvaného solárního okna - teplo se akumuluje do podlahy. Až na tuto červenou litou stěrku beze spár jsou podlahy v domku parketové. „Vyhovovala jim jednoduchost a volnost. Sami si podle půdorysu navrhli koupelnu, která je velmi hezká. Zvolili i pěkný stůl a židle do jídelního koutu,“ dodává David Prudík.
Prověřeno životem
Střídmý, a přesto hřejivý interiér nevznikl za jeden den. Jeho podoba se rýsovala postupně a byla odpovědí na každodenní život. „Neměli jsme detailní představu. Jasné bylo jen to, že by měl být pohodlný pro dva lidi a s nenáročnou údržbou, jakýsi byt na pozemku. Až při samotné realizaci jsme poznali, co skutečně chceme,“ tvrdí majitel. Názor nezměnil ani poté, co nový domov prověřil život: „Není jakýkoliv důvod cokoliv měnit. Samozřejmě je pár detailů z průběhu stavby, ale ty se týkají kvality některých prací, nikoliv architektonického řešení.“
Foto: Ota Nepilý
