Kousek čistokrevného přepychu

Dráždivě smyslná kombinace šedé, fialové a červené na historickém jevišti pod renesančními klenbami zanechává skutečně silný dojem. Extravagantní pojetí interiéru balancuje na samé hranici mezi provokací a skandálem a nechává prostor pro rozhodnutí, zda se nám tento kousek přepychu od architektky Ivany Dombkové z ateliéru Donli zamlouvá, nebo ne.

Prestižní ateliér 2+1, který se nachází nedaleko Staroměstského náměstí v prvním patře pavlačového domu ze 17. století, vznikl před třemi lety jako vlastní realizace studia. Po dokončení se nestal trvalým nebo snad dočasným útočištěm náročného klienta, ale slouží jako ateliér pro fotografování nových kolekcí nábytku z vlastní produkce. „Využíváme ho také k natáčení reklam a focení módy. Naposledy tu točila Alice Nellis úvodní scénu svého nového filmu,“ vzpomíná architektka Ivana Dombková. Pro ni samu je velkorysý byt spíše osobní experimentální laboratoří. Mohla si tu vyzkoušet nejen práci s materiály a technologiemi, které by jinde uplatnila jen s extrémní odvahou, ale také různé povrchové úpravy. Dva příklady za všechny - ocelový nábytek a efektní dubová podlaha. Přestože byste to do této pestře strukturované krásky neřekli, je poskládaná z netříděného dubu čtvrté jakosti. Vyšla tak nejen levněji, ale zároveň se může pochlubit i ostřejší barevností. Zajímavým pokusem byla i ocel. „Použili jsme ji zde hned z několika důvodů. Je téměř nezničitelná a frekventované využití se na ní neprojeví,“ usmívá se architektka. Odkládací plochy a jídelní stůl tedy nechala vyrobit z oceli, vanu ze dřeva a u postele v hlavní ložnici, která má s běžnou postelí pramálo společného, neváhala sáhnout pro pohledový beton.

Zelená pro experiment

Vzhledem k tomu, že byt neustále někdo využívá, je ateliér svým způsobem také dokonalým prubířským kamenem. Co se v čase i provozu osvědčilo, to zůstalo, ostatní šlo bez milosti pryč. Uvolnit místo pro praktičtější řešení v minulosti musela třeba nádherná obdélníková vana z ořechového dřeva. Byla sice příjemná na dotek a voda v ní zůstala nezvykle dlouho teplá, ale nesnášela nárazové cachtání i nešetrné zacházení zájemců o koupel. Dnes tu místo ní najdete elegantní bílou vanu zasazenou volně do prostoru. Kromě ní je toho tady k ochutnávání mnohem víc.

Extrémní, okázale předimenzovaná řešení vás uzemní hned u vstupu do bytu. Jen co projdete dveřmi, už se vyrovnáváte s dramaticky temně rudou výmalbou přijímacího pokoje. Šok zcela jiného druhu na vás čeká v sousední šatně. Stačí malé nahlédnutí a variabilní systém kovových polic, který je zde instalován na stěnách, vás nenechá na pochybách - tady praktická stránka věci druhé housle rozhodně nehraje.

Na hlavní scénu - do dlouhé místnosti s renesančními klenbami nad hlavou - lze z dramatické haly osvětlené atriem vstoupit dvěma vstupy. Za nimi vás přivítá přebujelý společenský prostor s dubovou podlahou a stěnami, které zdobí kombinace tmavých tónů s lechtivou pastelově fialovou. Opticky se tato část bytu o výměře 165 metrů čtverečních dělí do čtyř zón - minimalistické kuchyně z dubového masivu, jídelny s kovovým stolem pro šest až osm lidí, vzdušného obývacího pokoje a ložnice s postelí s čelem z pohledového betonu, kterou od zbytku místnosti dělí prosklená stěna v ocelovém rámu a závěsy.

Na impozantní místo ke spánku navazuje prostorná koupelna se sprchovým koutem o velikosti menšího pokoje. Ani zde není o netradiční řešení nouze. Prožitek ze sprchy zpříjemní například atypický světlík, který do království čistoty propouští dostatek přirozeného světla.

Intimní část příbytku je přístupná z přijímací haly. Tvoří ji samostatné ložnicové křídlo s šatnou a koupelnou, v jejímž středu se jako perla vyjímá sněhobílý solitér vany. Protože architektka klade velký důraz na soukromí, může tato část fungovat jako samostatný apartmán.

Svoji tvář změnil byt výrazněji již dvakrát. Naposledy prošel rekonstrukcí před třemi měsíci a získal díky ní temný nádech světácké extravagance s industriálními podtóny. Původní zneklidňující lososovou červeň, ke které Ivanu Dombkovou inspirovaly fresky historické výmalby, tu totiž vystřídaly šedá a tmavě fialová, které evokují kvalitní hořkou čokoládu.

Na hranici hříchu

Protože autorku při práci na palácové výměře 304 metrů čtverečních ani tentokrát nebrzdil ohled k investorům, bylo její mezní hranicí opět pouze vědomí, že výsledkem má být ateliér, který bude připomínat vytříbený hotelový byt pro movitou klientelu. „Chtěla jsem, aby si tento interiér každý zapamatoval a dokázal jej popsat. Lhostejno jak - hodně pozitivně, nebo hodně negativně,“ vysvětluje architektka. Protože koncept obytného prostoru byl otevřený, nekonalo se žádné velké bourání: „Během rekonstrukcí došlo pouze k oddělení prostoru mezi koupelnou u kuchyně a samostatným křídlem s ložnicí a koupelnou s vanou,“ dodává Ivana Dombková.

* * *

NÁPADY PRO VÁŠ DOMOV

Hotelový styl v koupelně

V přepychovém interiéru není koupelna pouhým místem pro hygienu, ale také ideální příležitostí k demonstraci bohatství a vkusu. Hygienické zázemí mnohdy evokuje pobyt v elegantním hotelu. Opírá se o vrstvení strukturních prvků a hraje na všechny vaše smysly. Nejčastěji zde najdete sklo, dřevo, zrcadlo, mramor a výstředně tvarované příslušenství, které obklopují co nejhlubší samostatně stojící vanu. Ta přitom nemusí stát v koupelně, ale může být třeba součástí ložnice, ze které je nádherný výhled. Požadovaný pětihvězdičkový vzhled v těchto interiérech obvykle podtrhují prostory pro čtení nebo sledování televize - pochopitelně z vany. Tato kombinace ložnice a koupelny mívá vestavěné umyvadlo a toaletní stolek, jejž lze použít také jako psací stůl. Sprchový kout často kryje sklo mléčné barvy.

Foto: Jana Labuťová