Kráska s kamenným srdcem

Vybudovat rodinné sídlo lze takřka kdekoli, třeba i na uzoučkém pozemku mezi dvěma domy, navíc na strmé skále a bez toho, že by bylo nutné pokácet vzrostlé stromy v okolí. Nevěříte? Přesvědčit vás může třeba vila Astrid od architekta Gerta Wingårdha, jež před třemi roky vyrostla ve švédském Göteborgu.

Elegantní vila zahalená do tmavě šedivých plátů plechu, jež se za pár let obalí zelenou vrstvičkou měděnky, je výjimečná hned v několika ohledech. To, co zvenčí původně vypadá jako nízké a relativně skromné obydlí s velkými okny, se totiž po otevření vstupních dveří rázem promění ve velkorysou stavbu efektivně rozloženou do tří poschodí. Aby toho nebylo málo, nezvyklý dům, jehož tvar připomíná pokroucené písmeno U, ve svém srdci ukrývá také kus okolní přírody. Nedílnou součástí interiéru se totiž v několika místnostech stala skála, ke které je připoután.

Přestože vila vyrostla na místě, kde by se do stavby domova pustil jen málokdo, obyvatelům poskytuje velmi pohodlné bydlení. Jen namátkou: manželský pár se dvěma potomky zde má k dispozici otevřenou kuchyň s výhledem skoro do všech světových stran, samostatnou jídelnu s výstupem na terasu a prostorný obývací pokoj, jehož součástí je skála. Pozadu však nezůstává ani okolí domu. Zútulnit ho pomáhá nejen atrium, do kterého se výrazným prosklením obrací prakticky všechny obytné místnosti domu, ale také japonská zahrada nebo panoramatický výhled na moře.

Prostorový hlavolam

Podmínky, za kterých třípodlažní kráska jménem Astrid vznikala, nebyly zrovna ideální. Parcelu, na níž dům stojí, svírají dva sousední domy a strmá drsná skála. Se svou trochou do mlýna navíc přišly i úřady. „Regulativy zde předepisovaly maximální výšku okapu 3,5 metru a sklon střechy mezi 14 až 27 stupni,“ přibližuje Gert Wingårdh, jaká nařízení ho omezovala při navrhování. Vyhovět přání klienta, který požadoval, aby stavba byla dvoupodlažní, se mu i přesto podařilo: „Odpovědí bylo zapuštění jednoho patra. Zní to snadně, ale návrh tohoto podlaží nám zabral několik týdnů.“

Hlavní vchod do vily, který architekt nechal „vyříznout“ do masivní stěny jižního štítu domu, je přístupný přes atrium. „Jakmile vkročíte dovnitř, tak na vás otevřené atrium zanechá ohromující dojem. Na chvíli jsem také zvažoval, že bych dvůr nechal vydláždit černým zrcadlem s vodní plochou, aby se vytvořila iluze šestipodlažní stavby. Nakonec zvítězila praktická stránka věci. Z atria se stala velmi teplá a před počasím chráněná venkovní plocha,“ vysvětluje Wingårdh.

Jin & jang

Kromě prostorné kuchyně, dvou jídelen (menší volně navazuje na kuchyň, druhá, která je pojata jako slavnostní, je oddělená) a obývacího pokoje se v útrobách domu nachází ještě pracovna. Situována je v nejvyšší části obytného prostoru, přesněji na vyvýšeném patru nad odhalenou skálou. Západní štítovou stěnu tvoří ohromné izolované sklo, které je bezrámově zasazeno přímo do skalního masivu.

Ve spodním patře našly své místo dva dětské pokoje, druhý obývací pokoj, hygienické zázemí a ložnice rodičů. „Posuvná okenní křídla a ventilační otvory umožňují přímý kontakt všech těchto místností s vnějškem,“ upozorňuje na další zajímavost domu švédský architekt.

V celém interiéru hraje prim světlé přírodní dřevo, které příjemně kontrastuje s fasádou z tmavého plechu. Najdete ho nejen na podlaze, ale i na stěnách a nábytku. Výsledný dojem ještě umocňuje sněhobílá výmalba. Ačkoli je dům barevně střídmý, interiér rozhodně není nezajímavý. Svým pojetím se asi nejvíce blíží symbolu jin & jang. Příkladem za všechny může být uspořádání obývacího pokoje. Jedna část sedací soupravy je bílošedivá, druhá, která barevně ladí s odhalenou skálou, je černá. Stejný motiv se objevuje ve všech místnostech vily.

Přírodní patina

Mezi hlavní devizy domu nepatří jen přírodní motivy, efektivní uspořádání prostoru a severský design, s nímž kráčí ruku v ruce střídmost a precizní práce s materiály. Ke slovu se dostala i neotřelá technická řešení. Střecha dvoupodlažní stavby byla odlita na místě z monolitického betonu, zaizolována pěnovým sklem a poté oplechována. Tentýž materiál - odlehčený monolitický beton, navíc oboustranně omítnutý – najdete také pod plechovým kabátem, který zdobí stěny domu. „Černé patinované měděné pláty se časem pomalu obalí měděnkou. Z fasády uvolněné ionty mědi se totiž budou vázat na vápencový štěrk vysypaný kolem základů stavby. Vše je čisté a nevyžaduje žádnou údržbu,“ pochvaluje si zvolené řešení autor návrhu. Odvaha udělat krok do neznáma se podle něho v tomto případě několikanásobně vyplatila: „Po technické stránce jde pravděpodobně o nejlepší dům, jaký kdy naše kancelář navrhla.“

Foto: James Silverman