Mohou se města z betonových džunglí stát pralesy dřevěných mrakodrapů? Výměna betonu s ocelí za dřevěné trámy je vizí řady ekologicky uvažujících architektů, kteří plánují výškové budovy na celém světě. Architekt Michael Green chce postavit třicetipatrový dřevěný mrakodrap v kanadském Vancouveru, zatímco v Norsku a v Rakousku vznikají plány budov se 17 a 20 patry, které by místo oceli a betonu jako hlavní stavební materiál používaly dřevo.
"Myslíme si, že můžeme jít výš než 30 pater," řekl Green. "Dřevem jsme se přestali zabývat před sto lety (s nástupem betonu a oceli). Teď zkoumáme zcela nový systém využívající velké množství dřeva."
Moderní materiály ze dřeva jsou podle něj k dispozici asi 20 let, ale až donedávna se používaly okrajově nebo v nízkopodlažních budovách. Co se změnilo, je způsob, jak architekti a stavaři uvažují o využití dřeva.
"Skutečná změna nastala, když jsme začali přemýšlet o změně klimatu. Beton s ocelí jsou skvělé, ale nejsou přátelské prostředí," tvrdí.
Greenova stavba "Tallwood" byla navržena z desek vyrobených lisováním a lepením dřevěných dýh Další materiály z masivního dřeva využívají vrstvy dřeva spojené v úhlech, díky kterým jsou mimořádně pevné a je možné je využívat v nosných systémech, stěnách a podlahách.
Obavy z toho, že se budovy změní v ohnivé peklo, by u dřevěných staveb měly zůstat stranou, protože velké kusy dřeva ohni odolávají dobře a zuhelnatělá vrstva chrání dřevo pod ní, tvrdí Green.
Jedna z nejvyšších moderních dřevěných budov se v současnosti nachází v Londýně. Nazývá se Stadthaus Murray Grove a jde o devítipatrovou, skoro 30 metrů vysokou rezidenční budovu. Ze dřeva jsou v ní i výtahové a schodišťové šachty.
"Je nižší než 30 metrů, protože pro výšku přes 30 metrů britské regulační úřady řekly, že by v ní muselo být instalováno samočinné hasicí zařízení a ve hře by byly i další regulace," řekl Craig Liddell, obchodní ředitel KLH UK, společnosti, která dřevěný kompozitní materiál pro budovu navrhla.
Komponenty z křížem vrstveného masivního dřeva, které byly použity ve Stadthausu, jsou uváděny jako vzduchotěsné, a budova tak v Londýně patří mezi energeticky nejúspornější. Vzhledem k tomu, že jde o prefabrikáty, trvala stavba kratší dobu a byla levnější než běžná budova z betonu a oceli, tvrdí Liddell. Ať už jsou ekologické výhody takových budov jakékoli, postaveny byly totiž z jednoho rozhodujícího důvodu.
"Ta myšlenka je taková, že aby byly vysoké dřevěné budovy životaschopné, musejí šetřit náklady," říká Green. "Můžeme ukázat, že dřevěné stavby jsou... levnější ve srovnání s jinými budovami. Kromě toho se domnívá, že jde o to rozšiřovat mantinely toho, jak je možné uvažovat.
"Skutečně jsme ve fázi, kdy můžeme začít ukazovat, co je možné, skoro jako kdysi s Eiffelovou věží. Ta byla postavená, když nikdo... nerozuměl vysokým stavbám, ale ukázala, co je možné udělat, a stejně tak podstatně rozšířila hranice představivosti," řekl Green.
