Globální oteplování, tání ledovců a stoupání mořské hladiny neuvádí do varu pouze ekology. Vhodné řešení pro budoucnost poznamenanou klimatickými změnami stále častěji hledají také architekti.
Zatímco jedni věří ve výšku a pevnost hrází či soběstačné mrakodrapy, jiní vidí záchranu na palubě obojživelných ostrovů.Pokud by se lidstvo v 21. století muselo kvůli zvýšené hladině světových moří a oceánů nedobrovolně vrátit do vody (elevace o půl metru by se nepříjemně dotkla například Nizozemí, Bangladéše a ostrovů Majuro v Tichomoří), mohlo by plout od pólu k pólu třeba na futuristických ostrovech Lilypad od belgického architekta Vincenta Callebauta.
Inspirace z říše rostlinCallebaut obojživelné město, jehož tvar vychází z květu polynéského leknínu Amazonia Victoria Regia, pojal jako soběstačnou Noemovu archu.
Nový domov i potravu by v jejích útrobách mohlo nalézt nejen 50 tisíc obyvatel, ale také fauna a flóra, jež by pomáhala udržovat kolos v rovnováze. Rozčlenění objektu by podle návrhu vycházelo ze tří hor a tří přístavů, které by byly rozděleny podle funkce na práci, obchody a zábavu.Výhodou ekologického kolosu, v jehož středu by se vyjímala sladkovodní laguna schraňující dešťovou vodu, by vedle záchrany lidských životů a nezávislosti na okolí byla také šetrnost k přírodě. Životodárnou tekutinu by mohl Lilypad získávat také filtrací mořské vody.
Energii potřebnou na provoz by čerpal z ryze ekologických zdrojů. Ke slovu by se dostala nejen solární, ale také hydraulická, větrná, termální, osmotická, přílivová a odlivová energie. Protože by bylo schopno vyrobit více energie, než samo spotřebuje, fungovalo by také jako ekologická elektrárna.
Vizualizace: Vincent Callebaut
Noemova archa 21. století? <span>Obojživelný Lilypad</span>
Relax
15. 8. 2008 11:35
Po světové potopě by lidé mohli najít útočiště na Lilypadu.
Autor: Lenka Krejcarová