Pritzkerova cena
OBRAZEM: Světovou cenu za architekturu získal zase Japonec

Nejprestižnější architektonické ocenění světa získal podruhé v řadě Japonec. Šestapadesátiletý tvůrce staveb z levných a ekologických materiálů Šigeru Ban obdržel Pritzkerovu cenu nejen za originalitu svých návrhů, ale i za humanitární dopad své práce.

Ban proslul jednoduchými konstrukcemi z papírových trubek či lepenkových desek. Do povědomí veřejnosti se zapsal jako tvůrce nouzových přístřešků pro uprchlíky po genocidě ve Rwandě před 20 lety, v roce 1995 pokračoval v humanitární architektuře, když navrhl náhradní obydlí pro lidi postižené zemětřesením v japonském Kóbe. Mezi jeho poslední práce patří návrh lepenkové katedrály v novozélandském městě Christchurch, které před čtyřmi lety také poškodilo zemětřesení.

Vytvořil také řadu užitkových budov, mimo jiné turistickou chatu z papírových trubek na japonském ostrově Jakušima nebo nepoměrně známější dům z desítek skříní na newyorském Long Islandu. Je rovněž autorem obdivovaného japonského pavilonu na světové výstavě Expo 2000 v Hannoveru nebo pobočky pařížského výstavního domu Centre Pompidou v Metách.

"Šigeru Ban je přírodní živel, což je naprosto odpovídající ve světle jeho dobrovolničké práce pro lidi bez domova a majetku v oblastech, které byly zničeny přírodními katastrofami," uvedl předseda poroty rozhodující o udělení ceny Peter Palumbo. Trofej si podle něj Ban zasloužil "nekonečnou inovativností", "neomylným okem" či "naléhavou smyslovostí".

Pritzkerovu cenu založil v roce 1979 americký podnikatel Jay A. Pritzker se svou manželkou. Součástí ocenění, které loni získal Banův krajan Tojo Itó, je odměna 100 tisíc dolarů, tedy přes dva miliony korun. Ban je již třetím Japoncem za posledních pět let, jenž cenu obdržel.

Loňský držitel Pritzkerovy ceny Tojo Itó, který navrhl hned několik knihoven, vzbuzoval v začátcích kariéry pozornost spíše malými invenčními projekty, mezi něž patří třeba dům White U, který v 70. letech vymyslel pro svou sestru. Stavba má symbolizovat návrat od mrakodrapů k životu blíže k zemi a obsahuje dvě dlouhé chodby, jednu k pokoji matky a druhou k její dceři.