Pokud máte slabost pro futuristickou architekturu všeho druhu, rozhodně by vám neměla uniknout její Mekka - Japonsko. V zemi vycházejícího slunce se velmi dobře daří nejen mrakodrapům, ale i moderní rodinné výstavbě.
Mezi odvážné, třebaže poněkud starší realizace patří například vila Polyfonie na předměstí Ósaky. Originálnímu domovu pro pár hudebníků a jejich potomky vtiskl podobu renomovaný ateliér Ushida Findlay Partnership, přesněji přední japonský architekt Eisaku Ushida a jeho skotská kolegyně Kathryn Findlayová.
Experimentální dům, v němž se snoubí hudba s architekturou, svoji inspiraci povoláním majitelů sice nijak nezastírá, ale zároveň nepatří mezi ty stavby, které nápad vystavují bezostyšně na odiv. Základní tvar obydlí není odvozen od nástroje, na který investoři hrají, ale od smyslového ústrojí lidského těla, konkrétně ucha. Dalším, již zřetelnějším odkazem k profesi majitelů je sám název domu Polyfonie. Označuje totiž mnohohlas či skladbu bohatou na zvuky a hlasy.
Vše pro akustiku
Ačkoli byl projekt Polyfonie veřejnosti poprvé představen na výstavě v roce 1970, elegantním tvarem i důmyslným zpracováním oslovuje dodnes. Není divu. Kombinace zvuku a konstrukce má v Japonsku dlouhou tradici. Materiály i dary přírody - třeba bambus, který dokáže lehoučký závan větru proměnit v hudbu a přilákat ptactvo - jsou zde pečlivě vybírány právě s ohledem na své akustické vlastnosti. Rozdíl tu však přeci jen je. U vily Polyfonie nebyla pro zvuk rozhodující ani tak volba materiálů, jako spíše unikátní vnitřní uspořádání založené na zaoblených křivkách. Ty zde vytvářejí krajinu, jež investorům umožňuje zakusit maximální hudební prožitek a zároveň je také vizuálně vrací do náruče přírody - pravé úhly či rovné linie jsou jí totiž cizí.
Zatímco z ulice působí zakulacený tvar budovy kompaktně, v interiéru se na každém z podlaží odehrává jiný příběh. Pro přízemí domu jsou příznačné členitost a výrazná dynamika, které se odrážejí i v akustické rovině. Půdorysně připomíná vnitřní uspořádání ucha a skládá se z několika akustických kruhů s poloměrem 3,4 metru, které obklopují stejně velký kruh - poslechovou místnost - ve středu dispozice. První patro sice základní tvar domu kopíruje, ale z ptačí perspektivy vypadá jako ušní boltec.
Uspořádání místností je v klidové zóně mnohem volnější a přehlednější. Ústřední kruh, jenž v přízemí plní funkci poslechové místnosti, architekti ponechali prázdný. Obyvatelům je přístupný z šatny, jež volně přechází v hlavní ložnici. Kromě ní se v tomto patře nacházejí ještě dvě menší. Rozložení místností v intimní části budovy korunuje rozsáhlá obytná terasa s výhledem do okolí.
Poetika tvarů
Stejně pozoruhodný jako stavba je i její interiér. Nejvíce se ke slovu dostaly volnost, vzdušnost a jednoduchost, kterým dělají společnost nenápadné, ale promyšlené detaily. Ať již jde o okna, koberec či poličky - vše jako by tu mělo přesně své místo. I přes malé množství rovných ploch a linek podle pravítka si obyvatelé rozhodně nemohou stěžovat na nedostatek podnětů. Nevytváří je však pro minimalismus typická pichlavost křivek, ale nečekaně poetická dynamika prostoru.
Foto: Experimental architecture houses
