Místní úřady také financují lekce, na nichž se Japonci v důchodovém věku učí, jak vybavení hřišť používat. Jsou totiž vybavená náčiním speciálně navrženým pro starší občany.
"Když jsem doma, posedávám, polehávám, ale jakmile přijdu sem, narovnám záda, protože všichni kolem mne cvičí s ohromou energií," pochvaluje si hodinu tělocviku devětasedmdesátiletý Soičiro Saitó.
Šplhem proti samotě
Reportéři Reuters popisují, jak jeho kolegové pod bedlivými zraky trenérů v tokijském parku šplhají po prolézačkách, kráčejí po kladinách a protahují svaly na tyčích a hrazdách.
Většina seniorů neoceňuje jen samotné cvičení, ale hlavně možnost být ve společnosti ostatních. V místní komunitě bývají totiž zpravidla izolovaní, ať už žijí sami, nebo s partnerem.
Čtyřicet tisíc stoletých
Japonsko se mimo jiné díky zdravé stravě, kvalitní zdravotní péči a tradici aktivně tráveného stáří může pochlubit nejdelší očekávanou délkou života na světě. S téměř 40 tisíci lidmi, jejichž věk přesáhl stovku, má Japonsko nejstarší populaci na světě, která dále rychle stárne.
Naopak počet dětí mladších 12 let, které dětská hřiště denně využívají, klesl z 50 procent v roce 1971 na 34 procent v roce 2007. Počet seniorů se naopak zdvojnásobil.
Jen v roce 2007 bylo proto v různých parcích v Japonsku instalováno přes 15 tisíc kusů nářadí pro seniory. "Mnoho dětí teď hřiště nevyužívá a většina jejich vybavení je zničená a je potřeba ho vyměnit," uvedl šéf sdružení Masato Saidžó.