Domy, v nichž se potkávají krása a funkčnost, naštěstí neznáme jen z teoretických knih o architektuře, ale existují také v našem bezprostředním okolí. Příkladem může být třeba netradičně vytápěný dům s bezbariérovým přístupem, který pro bývalého spolužáka navrhl v údolí Vltavy architekt Petr Uhlík z Ateliéru UM.
Loni dokončený rodinný dům rozhodně není z těch, které byste minuli bez povšimnutí. Promlouvá totiž nejen abstraktním jazykem přímek a pravých úhlů, jenž vylučuje vše organické, ale rozumí si také s přírodními materiály, zejména se smrkovým dřevem, které pocitově zjemňuje napětí vyvolané přísnými liniemi a také krásně voní. Ve spojení s místem - mírně svažitou parcelou s působivým výhledem do údolí Vltavy - vás možná napadne, že lepší pozemek si investoři ani nemohli přát. V nejbližším okolí domu panuje uvolněná nálada prvorepublikové chatové kolonie, o kus dál stojí několik rodinných domů, maloměstská zástavba z druhé poloviny 19. století a za ní pár drobných továren. Ze startovní čáry však leccos vypadalo jinak než v cíli…
Cesta z města
Majitelem domu je architektův spolužák a přítel z předchozího vysokoškolského studia. Původně s manželkou bydleli v pronajatém bytě v Praze, ale po několikaletém působení v praxi ve vedoucí manažerské pozici se rozhodli pro individuální bydlení blízko města. „Tehdy mne kontaktoval s žádostí o radu, zda je parcela vhodná pro jeho záměr,“ vzpomíná architekt Petr Uhlík. Svažitý pozemek, který se v polovině ostře láme v prudký kopec, se z jeho pohledu rychle proměnil v hlavolam. Minimálně v kombinaci s omezeným rozpočtem, přáním kamaráda bydlet na jednom podlaží, bez bariér a s regulací, jež ukládala zastavět parcelu maximálně z 18 procent. „Protože místo nebylo nafukovací a téměř celá jedna polovina byla kvůli svažitosti nezastavitelná, znamenalo to jít až na hranici povoleného zastavění,“ upřesňuje autor návrhu. Zajímavě se vypořádal i s jinou nástrahou stavebního úřadu - šikmou střechou. „S kamarádem jsme se shodli na moderní podobě domu s plochou střechou s co nejjednodušší a nejúspornější konstrukcí. Nicméně místní regulací byla předepsána sklonitá. Střechu jsem proto navrhl tak, aby využila potenciál tvarování svahu,“ vysvětluje architekt. Dalším oříškem k rozlousknutí byla potřeba rozdělit stavbu na dvě etapy: „Jednak proto, že si podstatnou část stavby zajišťoval investor sám, a také z důvodu omezených finančních prostředků.“
Jídelna v přírodě
Pozoruhodnost příbytku, do kterého se bez problémů vejde pětičlenná rodina, však naštěstí nekončí jen u výčtu stavebních peripetií. Základ domu totiž tvoří tři rovnoběžné nosné zdi, které jsou orientovány v podélném směru pozemku. Mezi ně jsou pomocí lehkých příček a výplní vetkány jednotlivé místnosti. Zatím co z východního a západního směru je obydlí prodyšné a transparentní, k sousedním pozemkům je uzavřené.
Z hlediska funkce se dům přirozeně dělí do dvou traktů. Levý, vstupní trakt vyplňuje hlavní obytný prostor s kuchyní, jídelnou a zázemím atypicky vestavěným uprostřed dispozice. Součástí tohoto traktu, který byl navržen a realizován jako první etapa stavby, schopná samostatného provozu, je i venkovní jídelna. Pravé křídlo domu ukrývá ložnici rodičů s navazující terasou, dva dětské pokoje a koupelnu. Protože jsou obě části domu vůči sobě posunuty, vznikla dvojice teras, která pomáhá propojit vnitřní prostory s okolím. O další plus se postaralo posazení domu těžištěm na lom svahu. Pod přední částí obytného prostoru tak mohla vzniknout místnost, která může sloužit buď jako pracovna, nebo pokoj pro hosty. Hned vedle ní, přesněji pod terasou, je otevřená krytá místnost - sala terrena.
Oheň v krbu
Invence klientů pramenila ponejvíce z profese. „Oba pracují jako stavební fyzikové a při navrhování kladli maximální důraz na parametry zateplení domu. Přišli také s nezvyklým způsobem vytápění domu,“ pochvaluje si spolupráci architekt. Dnes se dům sice vytápí krbovým tělesem s nuceným rozvodem teplého vzduchu ventilátorem pomocí potrubí v podlaze do všech obytných místností, v případě potřeby si však majitelé mohou vypomoci elektrickým vytápěním.
Do vybavení interiéru Petr Uhlík majitelům nezasahoval, pouze přispěl několika radami. „Vnitřní prostory vlastně nejsou úplně dokončeny dodnes. Starý provizorní mobiliář se postupně nahrazuje. Třeba definitivní kuchyň byla namontována před několika měsíci, tedy zhruba dva roky po nastěhování. Celkově je interiér jednoduchý, limitovaný finančními možnostmi rodiny. Je zařízen střízlivým dřevěným nábytkem nebo byl zadán truhláři,“ dodává architekt.
Foto: Kateřina Videnová
