Soudy smí zamítnout žaloby na vyklizení bytu

Soudy mohou v některých případech pro rozpor s dobrými mravy zamítnout žalobu na vyklizení bytu, případně mohou prodloužit lhůtu k vyklizení nebo vázat opuštění bytu na zajištění nového přístřeší. Rozhodl o tom Nejvyšší soud.

Rozhodnutí vydalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu ve sjednocujícím stanovisku, které sladí dosud rozkolísané rozhodování jednotlivých senátů. Nejvyšší soud zveřejnil stanovisko v elektronickém archivu.

Dokument se týká případů, kdy majitel nemovitosti žaluje člověka, který byt či jiný prostor k bydlení užívá neoprávněně. "Judikatura prošla složitým vývojem a doposud neřeší zcela jednotně otázku, zda žalobu na vyklizení bytu lze pro rozpor s dobrými mravy zamítnout, nebo zda lze v takovém případě jen vázat vyklizení na zajištění bytové náhrady," konstatovali soudci ve stanovisku.

Zatímco někteří soudci se domnívali, že žalobám je třeba vždy vyhovět, jiní upozorňovali na případy, kdy nekompromisní rozhodnutí o vyklizení bytu může být v rozporu s dobrými mravy - třeba když v bytě žije rodina s dítětem, která si není schopná zajistit jiné bydlení.

"Vyhovění žalobě by při výše uvedeném skutkovém stavu mělo za následek tak závažný zásah do životních poměrů žalovaných, že uplatnění žalobcova práva je v rozporu s dobrými mravy," uvedl například jeden ze senátů v rozhodnutí z roku 2003. O rozpor by prý nešlo jen v případě, kdyby obyvatelé bytu svévolně poškozovali práva žalobce.

Možnost podmínit vyklizení bytu zajištěním bytové náhrady již Nejvyšší soud potvrdil v minulosti. Nyní nově rozhodl, že žalobu na vyklizení lze také zamítnout - ovšem jen takzvaně "pro tentokrát", nikoliv definitivně. Podle Nejvyššího soudu takové řešení vyplývá z občanského zákoníku. "Výkonu práva, který je v rozporu s dobrými mravy, odepře soud ochranu. Toto obecné pravidlo se vztahuje na výkon veškerých soukromých práv a není tu jediný zákonný důvod pro to, aby z něj byl vyčleněn určitý druh vlastnických žalob," rozhodlo kolegium.

Sjednocující stanovisko jednoznačně uvádí, že rozpor s dobrými mravy lze řešit několika způsoby - "určením delší než zákonné lhůty k vyklizení, vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát)". Soudy však nemohou pomíjet ani práva majitelů nemovitostí. "Při zvažování, která z možností bude užita, je třeba brát do úvahy i situaci žalobce a újmu, která mu v důsledku zvoleného řešení nastane," uzavřelo kolegium.

Sjednocování rozkolísané judikatury patří k důležitým úkolům Nejvyššího soudu. Soudci však přesto takzvaná sjednocující stanoviska zaujímají jen výjimečně. Letos například zatím vydali jen dva takové dokumenty, za posledních pět let jich bylo 30.

"Nejvyšší soud upřednostňuje právo na individuální posouzení věci, ale v případech, kdy soudy nižších stupňů rozhodují v obdobných věcech rozdílně, pak přichází úloha Nejvyššího soudu. Vysloví právní názor, aby se v obdobných věcech postupovalo obdobným způsobem," vysvětlil mluvčí soudu Petr Knötig.

Ilustrační foto: Jan Schejbal, Robert Zlatohlávek