Švihák v plášti z matné gumy

Gumové obydlí na pláži, jež připomíná postapokalyptickou krajinu - i tak může vypadat komfortní domov pro dva. Plnohodnotný příbytek pro bezdětný pár, který při přestavbě domu počítal doslova každou libru, vytvořil z maličké chátrající rybářské chaty britský architekt Simon Conder.  

Odvážný nápad – obléknout dům do elegantního kabátu z gumy – nezklamal. Černý "gumák" s aluminiovým karavanem nadchl jak majitele, tak odbornou porotu architektonické soutěže, která Simonu Conderovi za nezvyklý počin v roce 2004 udělila prestižní cenu RIBA (Royal Institute of British Architects).

Město duchů

Nesourodá směsice příbytků, chatrčí ze dřeva a vraků lodí, jimiž je nehostinné, rovné pobřeží Dungeness v Kentu poseto, má mnohé společné. Obydlí vznikla improvizovaně a jejich vzhled povětšinou odpovídá dramatické, neživé tváři krajiny, ze které v dálce ční jaderná elektrárna. Výsledek? Postapokalyptické město duchů, rozhodně divné místo pro domov. Vybrat si ho může snad jedině ten, kdo v jeho nevlídnosti dokáže odhalit nezvyklou poetiku.

Fakt, že pobřeží Dungeness není zrovna vesnická idylka, přiznává i pár, kterému gumový příbytek postavený z materiálů z výprodeje patří. K rozhodnutí vybudovat si zde domov měli své důvody. Jedním z nich je to, že jim nevlídná krajina připomíná oblíbené místo, kalifornskou poušť. "V Anglii je jen málo míst, kde se horizont otvírá do dálky tak jako tady," vysvětluje majitelka. V Londýně, odkud se sem s partnerem přestěhovala, ji pronásledovaly plicní problémy. V Dungeness může konečně dýchat.

Radikální obnažení

Dům, který se pár rozhodl zrekonstruovat – maličká dřevěná rybářská chata třicátých let minulého století –, byl podobně jako většina místních domů učebnicovým příkladem neplánované živelné výstavby, jež má k útulnosti daleko. Někdejší majitelé stavbu v průběhu let několikrát přestavěli, sem tam něco v rámci vylepšování přidali. Jen namátkově – fasádu chaty před rekonstrukcí "zdobil" například kabátek ze zvlněného plechu, který se používá jako střešní krytina, a doplňky v podobném duchu.

Volba londýnského ateliéru Simona Condra byla na snadě. Je totiž pověstný tím, že dokáže hotové zázraky i s malým rozpočtem. Architekt prosbu o pomoc vyslyšel a rozhodl se pro poměrně radikální, na kontrastu založené řešení. Dům zbavil plechových nánosů, obnažil jeho původní dřevěnou konstrukci a na jižní a západní straně jednoduché obydlí příjemně rozšířil o místnosti s výrazným prosklením. Velké okno rámuje výhled také v předsazené koupelně. Prosklením se obrací směrem k moři a za zmínku jistě stojí, že nejkrásnější výhled se majitelům nabízí právě odsud.

Sjednotit exteriér a vnitřní prostory experimentálního domu pro dva se architektovi podařilo pomocí překližky z výprodeje. Nekonvenční a přitom levné řešení má snadné vysvětlení. Rozpočet investorů byl tak hubený, že Simon Conder musel veškeré materiály vybírat mezi těmi nejlevnějšími z levných.
Z překližky ze světlého smrkového dřeva je proto v interiéru vyrobeno takřka vše – počínaje podlahou, přes stropy, stěny, dveře, nábytkem na míru konče. Protože si investoři přáli bydlet v domě, který stěny zbytečně netříští do malých místností, bylo Condrovou prioritou vytvořit volný, maximálně vzdušný prostor. Jedinou výjimkou z pravidla je malá ložnice pro majitele.

Okno rámující výhled na moře

Místnosti sice nejsou velké, ale díky prosklení působí opticky větší. Pokud stojíte v zadní části domu, otvírá se vám skrz dlouhé skládací okno – jednu z mála věcí, do kterých majitelé neváhali investovat – příjemný výhled na moře a pobřeží. "Někdy, když se podíváte ven, najednou vám připadá, že tu žádný dům není a vy stojíte přímo na pláži," popisuje své pocity při pohledu z okna autor návrhu. Soukromí majitelů sice kvůli prosklení chráněno není, ale dům stojí na samotě, takže to příliš nevadí.

Zvenčí stavbu, jejíž dokonalý tvar narušuje pouze pichlavá střecha a komín, Conder vůči pustině i okolní zástavbě vymezil šviháckým pláštěm z černé gumy. Tento materiál, který je technicky mnohem sofistikovanější než plstěné, dehtem potřené fasády okolních budov, použil nejen na fasádě, ale i na střeše. Má to své výhody – guma je prodyšná, nepropustí vlhkost, absorbuje sluneční paprsky a zároveň účinně chrání obydlí před větrem.

Ačkoli pro případné návštěvy v domě není místo, investoři na hosty nezapomněli. Vyčlenili pro ně retro karavan z roku 1954, který parkuje hned u domu – a provokuje. S matnou černí domu kontrastuje nejen jeho lesklý štříbrný plášť z aluminia, ale i designové ztvárnění. Na rozdíl od budovy s jednoduchými geometrickými liniemi je totiž zakulacený.

Foto: Simon Conder Associates