Dřevěné vany si nejdříve našly cestu na venkovské usedlosti, pak je lidé začali chtít i do města. Kromě estetické stránky jejich majitelé oceňují, že voda ve dřevě prý lépe drží teplotu.
Obvykle vypadá jako přerostlá a protáhlá káď. Někdy má ovšem podobu naleštěné tmavě hnědé mísy nebo půlky skořápky obrovského pistáciového ořechu. Dřevěná vana je předmět veskrze exotický. Tedy alespoň pohledem těch, kteří vyrůstali v představě, že koupací nádoba má být emailová a pokud možno bílá. Jenže to platilo v době, kdy jedním z hlavních kritérií pro vybavování koupelny bylo, aby se snadno uklízela.
„Koupelny se musejí zbavit toho úděsného chladu, který je pro ně tak typický,“ řekl před dvěma lety časopisu Furniture World americký interiérový návrhář Kenneth Brown. Dnes už jeho názor sdílejí i někteří Češi. „Lidé si nejdřív kupovali rustikální vany s obručemi na chalupy, postupně ale začala růst poptávka po originálních solitérech do městských bytů,“ popisuje Kateřina Derková z firmy Sapeka.
Zatím nejexkluzivnější kousek, který firma prodala, byla atypicky tvarovaná vana z týkového dřeva za tři čtvrtě milionu korun. Jednoduché oválné kádě, které si lidé pořizují na venkov, obvykle stojí méně než desetinu. Základní provedení z modřínového dřeva se dá pořídit již za čtyřicet tisíc. Stejnou investici ovšem může znamenat umyvadlo z buku, jehož svrchní část je ukončena dokonalou elipsou. U ceny je hodně důležitý právě materiál. Zatímco buk a modřín patří k levnějším, za třešeň, ořech nebo zmíněný týk se připlácí.
Co kromě vzhledové stránky nutí Čechy, aby si pořizovali dřevěné vany nebo umyvadla? „Mnozí zákazníci oceňují, že v nich pomaleji chladne voda,“ říká Derková. Něco podobného se ovšem netýká dřevěných sprchových kabin. U těch se prakticky myslící milovníci dřeva mohou alespoň utěšovat tím, že jde o ekologický materiál.
Foto: ARCHIV
