Nový Zéland má více národních symbolů, jedním je například pták Kiwi, dokonce je-li řeč o obyvatelích této země, neřekne se jim jinak než Kiwies. Další symbol je kapradí, které roste skoro všude a některé stromové druhy dorůstají výšky neuvěřitelných dvaceti metrů. Stejně tak by mohl být symbolem této ostrovní země tryskový člun, který je více známý pod svým anglickým názvem jetboat.
Sir William Hamilton si dlouho lámal hlavu, jak dopravovat produkty ze své farmy, kterou měl v novozélandské divočině, do civilizace. Neprostupný terén nedovoloval stavět cesty. Nejjednodušší se jevilo využití nedaleké řeky. Háček byl v tom, že řeka byla mělká a příliš prudká na to, aby šlo použít lodě s klasickým lodním šroubem. Řešení nakonec nalezl.
Zjednodušeně řečeno přemístil lodní šroub do těla lodě a tím vyřešil malou hloubku řeky, nainstaloval nový silný motor a rázem šlo zdolávat i peřejnaté úseky řeky. Po rozjezdu člunu mu stačí jen deset centimetrů hloubky pod kýlem. Loď dává do pohybu prudce stříkající voda z trysek na zádi, natáčením těchto trysek se i ovládá. Přišlápne-li pilot plynový pedál na podlahu, tak jednou tryskou proteče neuvěřitelných 400 litrů vody za sekundu. Z tohoto čísla je jasné, že pohon těchto lodí v peřejích je velice energeticky náročný.
Pro představu: například na řece Shotover jezdí jetboaty, jež mají motor o objemu neuvěřitelných 8,1 litru, disponující silou 520 koňských sil, člun je schopen dosáhnout rychlosti přes 80 km/h. Tato síla potřebuje ke svému životu více než tři litry bezolovnatého benzinu na minutu.
V dnešní době jsou jetboaty na Novém Zélandu využívány jako pracovní stroje jen zřídka, přeci jen si moderní těžká technika dokázala poradit s nejednou terénní překážkou. Nejčastěji se s jetboaty setkáte jako s atrakcí pro turisty, kteří si touží zvýšit hladinu adrenalinu v krvi. Kdo nevěří, že by ho „nějaká" jízda motorovým člunem mohla vyvést z rovnováhy, měl by zkusit právě tohle. Většinou se jezdí v peřejích úzkých kaňonů, tam je vnímání rychlosti nejsilnější.
Někdy až rozum zůstává stát, co vše je na člunu možné. Zkušení piloti vedou čluny zdánlivě proti skalám a v poslední chvíli strhávají člun. V jiném okamžiku zas projíždějí tak těsně kolem skal, že vás ani nenapadne vystrkovat ruku z lodi. To vše se děje v rychlostech přes 80 km/h. Protože čluny nemají klasické kormidlo, mohou projíždět kolem skal v elegantním smyku. Vrchol každé jízdy jsou spiny, tedy otáčky o 360° takřka na místě, nebo skoky ve vlnách. Voda stříká na všechny strany, takže v horkém dni jste ihned příjemně osvěženi.
Právě na řece Shotover se začala psát historie komerčních divokých jízd v peřejích. V roce 1970 vyrazil jetboat na svou první jízdu s klienty. Tenkrát se na palubu vešlo pouhých pět pasažérů oproti dnes běžným osmi. Odtud se dechberoucí zábava brzo rozšířila do všech koutů Nového Zélandu. Jeatboat nezůstal doménou jen novozélandských společností. Kdo chce, může se na několika místech světa svézt na tryskovém člunu, ovšem nikde jinde než na Novém Zélandu není tak velká a rozmanitá nabídka.
Tryskový pohon našel své uplatnění po celém světě v celé řadě plavidel. Nalezneme ho zejména v rychlé osobní dopravě, mnohá trajektová spojení jsou zajišťována právě loděmi s tímto typem pohonu. Trysku naleznete i ve vodních skútrech.
Jetboaty dostal do povědomí sir Edmund Hillary, když vyrazil v roce 1977 se svou expedicí „Ocean to Sky" právě na tryskových člunech z Bengálského zálivu proti proudu nejdelší indické řeky Gangy. Cíl byl jasný: „Dojet až k pramenům řeky." V průběhu expedice byl ztracen jeden ze tří strojů. Expedici tenkrát zastavila obří peřej, na kterou byly i jetboaty krátké.
Foto: H2Omaniaks
