Rychlostí 360 kilometrů v hodině má jezdit nový francouzský superrychlý vlak AGV. Jen o deset kilometrů pomaleji jezdí od léta mezi Madridem a Barcelonou rychlovlaky Velaro. Nabírá evropská železnice druhý dech?
Bez lokomotivy, ale třistašedesátikilometrovou rychlostí za hodinu. Tak bude prý jezdit nejrychlejší evropský vlak AGV. Překoná tak svého slavného předchůdce TGV o čtyřicet kilometrů v hodině. Prvních pětadvacet vlaků si už objednala soukromá italská železniční společnost Nuovo Trasporto Viaggiatori. Zaplatí za ně 650 milionů eur.
Výrobce AGV, francouzská společnost Alstom, bude sice vyrábět nejrychlejší vlak Evropy, ale svému největšímu konkurentu Siemensu uniká jen o vlas. Jeho rychlovlak Velaro E dosahuje mezi Madridem a Barcelonou cestovní rychlosti 350 km/h.
Vysokorychlostní železnici podporuje i vláda, když jí hodlá přidělit sedmdesát procent z balíku sto osmi miliard eur určených pro transformaci drah. Do roku 2020 chce mít Španělsko 10 000 kilometrů vysokorychlostních tratí a zaručit, aby devadesát procent populace bydlelo do padesáti kilometrů od stanice rychlovlaku.
Signalizují francouzský a španělský příklad, že rychlovlaky vyrážejí na vítěznou jízdu po Evropě? Vysokorychlostní železnice se snaží lákat nejen motoristy, ale přebírat zákazníky také nízkonákladovým aeroliniím. Podle odhadů odborníků z mezinárodního železničního svazu se má do roku 2020 evropská síť vysokorychlostní železnice ztrojnásobit.
Japonsko: nejpomalejší vlak jede dvě stě deset za hodinu
Ať pojedou francouzské a španělské rychlovlaky seberychleji, japonskou železniční ligu nedoženou. Na ostrovech už dnes funguje 21 000 kilometrů rychlotratí, které brázdí slavné šinkanzeny s průměrnou cestovní rychlostí 210 km/h na starších úsecích tratě a 300 km/h na těch novějších.
Souprav je momentálně 250 a vyrážejí každých sedm a půl minuty. Aby se zahraniční cestující neztratili v překladu, jsou vlaky vybaveny digitálními pohyblivými displeji s nápisy v japonštině i angličtině. Šinkanzeny, které spojují Tokio s dalšími velkými městy na ostrově Honšú a s Fukuokou na ostrově Kjúšú, nenabírají skoro žádné zpoždění, jezdí na trase Tokio - Ósaka už od roku 1964.
Levitující vlak
Rychlejší než šinkanzen je vznášející se vlak Maglev. Nejezdí po kolejích, ale pohybuje se na polštáři magnetického pole, takže nepotřebuje kola. Místo nich má speciální systém magnetů, které mu umožňují doslova létat několik centimetrů nad kolejnicí. Maglev může teoreticky může jet neomezenou rychlostí, jeho rekord 583 km/ hod na zkušební dvoukilometrové trati vytvořili Japonci.
Fantastický systém má ovšem drobný technický háček. Tratě magnetického vlaku musí kvůli bezpečnosti vést na mostech nebo v tunelech, což jeho rozvoj silně prodražuje. Kromě Německa, země svého původu, jezdí v Japonsku a v Šanghaji.
Rychlovlak, který neprorazil
Téměř souběžně s TGV začali ve Francii vyvíjet experimentální druh vlaku na principu vznášedla. Aérotrain dosáhl už 5. března 1974 cestovní rychlosti 417 km/h, jenže k tomu, aby se začal vyrábět sériově, rekord nestačil. Projekt byl v roce 1977 zastaven kvůli vyčerpání financí, smrti hlavního inženýra Jeana Bertina a rozhodnutí vlády, která v souboji rychlovlaků zvolila konkurenční TGV.
Nejrychlejší český vlak je o 200 km/h pomalejší
V Česku tak rychlé vlaky jen tak neuvidíme. Nejrychlejším vlakem, který kdy svištěl po české železnici, bylo pendolino v listopadu 2004, kdy to za mimořádných bezpečnostních opatření na části trasy mezi Břeclaví a Brnem dotáhlo na 237 km/h.
V běžném provozu jezdí rychlostí 160 km/h. Zajímavé je, že stejně rychle mohou jezdit vlaky Eurocity, dokonce i klasické zelené rychlíky Českých drah - pokud tedy pojedou po rovině. Vyšší rychlosti v zatáčkách zabraňují jednak technické dispozice, jednak legislativa.
Foto: ČTK/AP, Profimedia
